Proč civilizace?

Cítíme, že je třeba položit několik základních otázek, jako například kde jsme teď, jak jsme se dostali do tohoto bodu, kam směřujeme, a možná nejdůležitější, odkud jsme přišli. Nemělo by to být pokládáno za nevyvratitelné důkazy, odpovědi, nebo recepty pro osvobození; ale místo toho jako věci pro uvážení, zatímco bojujeme proti domestikaci, nebo pokusu o vytvoření jiného světa. Věříme, že anarchie je hlavní osvobozující zkušeností a naším přirozeným stavem. Před, a mimo civilizací(i) (a její zahnívajících vlivy), lidé byli a jsou, vzhledem k nedostatku lepších pojmů, anarchističtí. Během většiny naší historie jsme žili v malých skupinkách, které umožňovaly rozhodování tváři v tvář bez zprostředkování vládou, zastupování nebo dokonce morality takové abstraktní věci jako je kultura.

Komunikovali jsme, vnímali jsme a žili jsme bezprostřední, instinktivní a přímou cestou. Věděli jsme, co máme jíst, co nás dokázalo uzdravit a jak přežít. Byli jsme součástí světa kolem nás. Nebylo tu žádné umělé oddělení mezi jednotlivcem, skupinou a veškerým životem.Nicméně před delším časem lidské historie, ne až tak dávno (někteří říkají před 10 000 až 12 000 lety), kvůli důvodům, o nichž můžeme jen spekulovat (a nikdy vědět přesně nebudeme), se začal objevovat skluz v několika seskupeních lidí. Tito lidé přestali více věřit Zemi jako “dárci života”, a začali vytvářet rozdíl mezi sebou a Zemí. Tato separace je základem civilizace. Není to skutečně fyzické, přestože má civilizace několik velmi fyzických vyjádření; ale je to spíše orientace, přístup, vzor. Je založena na kontrole a nadvládě nad Zemí a jejími obyvateli.

Domestikace je hlavním mechanismem kontroly, který má civilizace. Je to kontrola, krocení, výchova a modifikace života pro lidský užitek (obvykle tím u moci, nebo tím, který ji chce dosáhnout). Proces domestikace přesunul lidi z nomádského způsobu života k sedavější a usedlejší existenci, která vytváří místa moci (bere si mnohem odlišnější dynamiku než to dočasnější a organické teritoriální území) později nazývané majetek. Domestikace vytváří totalitní vztah s rostlinami a zvířaty a eventuálně s jinými lidmi. Tento pohled vidí jiný život, včetně jiných lidí, jako oddělený od domestikátora. A je racionalizací ovládnutí žen, dětí, a pro otroctví. Domestikace je kolonizujíce síla na nezdomácnělém životě, která nás přivedla k patologické moderní zkušenosti konečné kontroly veškerého života, včetně genetických struktur.Důležitým krokem v civilizačním procesu je posun k agrární společnosti. Zemědělství vytváří domestikovanou krajinu, skluz od konceptu “Země poskytne” k “co vyprodukujeme ze Země”. Domestikátor začíná pracovat proti přírodě a jejímu cyklu, a ničit ty, který ještě stále žijí s ní a chápou ji. Zde můžeme vidět začátky patriarchátu. Vidíme zde nejen hromadění půdy, ale i její ovoce. Tato představa vlastnění krajiny a přebytku vytváří nikdy předtím nevyzkoušenou dynamiku moci, včetně institucionalizovaných hierarchií a organizovaných vojenských konfliktů. Pustili jsme se trvale neudržitelnou a katastrofální cestou.

Během následujících tisíců let dělá tato choroba pokroky, se svou kolonizační a imperialistickou mentalitou nakonec konzumující většinu planety s pomocí, samozřejmě, náboženských propagandistů, kteří se snaží ujistit “masy” a “divochy”, že to je dobré a správné. K užitku kolonizátorů jsou lidé postaveni proti jiným lidem. Když nepostačují slova kolonizátora, nikdy není daleko meč s jeho genocidním účinkem. Dokud se více upevňují třídní rozdíly, stávají se jen ti, co mají, a ti co nemají. Ti co berou a ti co dávají. Panovníci a ovládaní. Stavějí se zdi. Zde nám říkají, že to takto bylo vždy; ale většina lidí nějak ví, že to není správné, a vždy byli ti, kteří proti tomu bojovali.

Válka proti ženám, válka proti chudým, válka proti domorodcům a přírodním lidem, a válka proti divočině a divokosti jsou všechny propojeny. V očích civilizace jsou všichni vidění jako komodity – věci k požadování, získávání a manipulování kvůli moci a kontrole. Všichni jsou viděni jako zdroje; a když již nejsou k užitku pro mocenskou strukturu, jsou odhozeni na skládky společnosti. Ideologie patriarchátu je ideologií kontroly nad sebeurčením a udržitelností, ideologií příčiny nad instinktem a anarchií, a ideologií pořádku nad svobodou a divokostí. Patriarcha je uvalením smrti, místo oslavy života. Toto jsou motivace patriarchy a civilizace a po tisíce let tvarovaly lidskou zkušenost na každém stupni, od institucionálního až po osobní, zatímco sežrali život.

Proces civilizace se postupem času stával propracovanějšími a efektivnějším. Kapitalismus se stal jeho způsobem provozu, a měrkou rozsahu nadvlády a velikost všeho co je ještě třeba ovládnout. Planeta byla zmapování a krajiny byly ohraničeny. Národní stát se vlastně stal navrženým sociálním seskupením, a vyjasnil hodnoty a cíle pro obrovské počty lidí, samozřejmě pro benefit těch, co to kontrolovali. Propaganda státem, a nyní méně mocnější církve, začala vyměňovat trochu z hrubé síly za povrchní shovívavost a koncepty jako občanství a demokracie. Když se přibližovalo svítání modernity, věci začaly být skutečně nemocné.

Během rozvoje civilizace, hrála technologie vždy rozšiřující roli. Ve skutečnosti, rozvoj civilizace byl vždy přímo propojen a určovaný rozvojem komplexnějšími, efektivnějšími a inovativnějšími technologiemi. Je složité říct, zda civilizace podporuje technologii nebo vice-versa. Technologii, tak jako civilizaci, je lepší vidět jako proces nebo komplexní systém, raději než fyzickou formu. V podstatě zahrnuje dělbu práce, těžbu zdrojů a vykořisťování mocí (těch, kteří vlastní technologii). Propojení a následek technologie je vždy odcizená, zprostředkovaná a těžká realita.

Ne, technologie není neutrální. Hodnoty a cíle těch, kteří produkují a kontrolují technologii, jsou v ní vždy zakotveny. Na rozdíl od jednoduchých nástrojů, technologie je napojena na větší proces, který je nakažlivý a je poháněn dopředu vlastním spádem. Tento technologický systém se vždy rozvíjí, a vždy musí vynalézat nové způsoby, aby se podpořil, naplnil, udržel a prodal.

Důležitá část moderní techno-kapitalistické struktury je industrialismus; mechanizovaný systém produkce založený na centralizované moci a vykořisťování lidí a přírody. Industrialismus nemůže existovat bez genocidy, ekocidy a imperialismu. Na jeho udržení je akceptováno donucení, vystěhování z vlastní půdy, nucená práce, kulturní devastace, asimilace, ekologická devastace a globální obchod a dívá se na to jako na nutnost. Standardizace života kvůli industrialismu ten život zhmotňuje a přetváří, vidí veškerý život jako potenciální zdroj. Technologie a industrialismus otevřely dveře k úplné domestikaci života – konečný stupeň civilizace – věk neo-života.

Takže teď jsme v postmoderní, neoliberální, biotechnologické, cyberrealite s apokalyptickou budoucností a novým světovým řádem. Může to být ještě horší? Nebo bylo to vždy tak zlé? Jsme skoro úplně domestikovaní, kromě těch pár chvil (Riot, plazení se tmou kvůli zničení mašinérie nebo infrastruktury civilizace, spojení s jinými druhy, koupání se nazí v horském potoce, jedení divokých jídel, milování se, …přidej svou vlastní oblíbenou činnost), když zachytíme náznak toho, jaké by to bylo, být znovu divoký. Jejich “globální vesnice” je spíše jako globální zábavní park nebo globální zoo, a není to otázka bojkotování, protože jsme v ní všichni, a ona je stejně v nás všech.

Nemůžeme jednoduše uniknout z našich vlastních klecí, ale musíme roztříštit toto podělané místo, hodovat na těch správcích zoo a těch, kteří z toho profitují, spojit se s našimi instinkty a znovu se stát divokými! Civilizaci nemůžeme reformovat, ozelenit ji nebo udělat ji více férovou. Je prohnilá do základů. Nepotřebujeme více ideologie, morálky, fundamentalismu nebo lepší organizace, aby nás zachránila. Musíme se zachránit sami. Musíme žít podle našich vlastních tužeb. Musíme se spojit se sebou samými, s těmi, na kterých nám záleží a se zbytkem života. Musíme se osvobodit a zničit tuto realitu. Potřebujeme Akci. Jednoduše řečeno, civilizace vede válku se životem. My bojujeme za své životy, a proto vyhlašujeme válku civilizaci!