Musíme předefinovat, jak si zaopatřovat jídlo, a co důležitěji, musíme předefinovat náš vztah k přírodě.

Dějinnou kontradikcí zemědělství bylo vždy to, jak jeho rozšiřování ničí ekologické podmínky, které dělají jeho existenci možnou. Jak se rozšiřovala civilizace, převáděla divočinu do pastevecké a zemědělské půdy a nakonec do neplodné pouště. 1 Přirozený svět má svůj cyklus, ale civilizovaný člověk tento cyklus zvrátil do zdroje k vykořisťování. Namísto cyklu se lidský vztah stal lineárním přenosem života a energie jednou cestou, a znečištění a ničení druhou cestou. „Zemědělství je u zrodu produkce… Krajina sama se stala nástrojem produkce a planetární druhy jejími objekty.“ 2 Continue reading →