Největší omyl v dějinách lidstva

Vědě děkujeme za dramatické změny v samolibých představách o nás samotných. Astronomie nás naučila, že naše země není centrem vesmíru, avšak jen jedním z milionů nebeských těles. Z biologie jsme se naučili, že nás nestvořil Bůh, ale že jsme se vyvinuli společně s miliony dalších druhů. Nyní archeologie vyvrací další pevnou víru: že lidská historie představovala v posledním milionu let dlouhou cestu pokroku. Obzvláště nedávné objevy naznačují, že adopce zemědělství, náš údajně nejpřesvědčivější krok k lepšímu životu, byla v mnoha ohledech katastrofou, z níž jsme se nikdy nezotavili. Zemědělství přineslo zásadní sociální a sexuální nerovnosti, nemoci a despotismus, prokletí naší existence.

Důkaz proti tomuto revizionistickému výhledu nevyhnutelně zasáhne Američany dvacátého století. Jsme na tom téměř v každém ohledu lépe než lidé ze středověku, kteří to zase měli jednoduší než jeskynní lidé, kteří na tom byli lépe než lidoopi. Jen spočítejte naše výhody. Užíváme si ta nejbohatší a nejrozmanitější jídla, nejlepší nástroje a materiály, jedny z nejdelších a nejzdravější životů v dějinách. Většina z nás je v bezpečí před hladověním a predátory. Získáváme energii z ropy a strojů, ne z našeho potu. Jaký neoluddita mezi námi by vyměnil svůj život za život středověkého rolníka, jeskynního muže či lidoopa?

Po většinu naší historie jsme se živili lovem a sběrem: lovili jsme divoká zvířata a hledali divoké plodiny. Vedli jsme život, který filozofové tradičně označovali za zvířecký, krutý a krátký. Neboť jsme nepěstovali žádné plodiny a jen málo z nich jsme uskladňovali, museli jsme každý den hledat potravu a odvracet nebezpečí hladovění. Náš únik od tohoto trápení nastal teprve před 10 000 lety, kdy začali lidé v různých částech světa domestikovat rostliny i zvířata. Zemědělská revoluce se dnes rozšířila téměř všude, přičemž na světě přežívá jen několik kmenů lovců a sběračů.

Z progresivistické perspektivy, v níž jsem byl vychován, je otázka „Proč téměř všichni naši předkové lovci a sběrači přijali zemědělství?“ podivná. Samozřejmě, že jej přijali, neboť zemědělství je efektivním způsobem jak zajistit více potravy při menší námaze. Vyseté plodiny vynáší na jednom akru mnohem více tun než kořínky a bobule. Jen si představte skupinu divochů vyčerpanou hledáním ořechů nebo pronásledováním divokých zvířat, poprvé sklízející úrodu v ovocném sadu či na pastvě plné ovcí. Kolik sekund myslíte, že by jim zabralo, než by ocenili výhody zemědělství?

Progresivismus někdy jde tak daleko, že zemědělství připisuje zásluhy za pozoruhodný rozkvět umění, k němuž došlo v posledních několika tisících letech. Poněvadž úroda může být uskladněna a posbírat ovoce ze zahrady trvá kratší dobu než jej hledat v divočině, zemědělství nám přineslo volný čas, který lovci a sběrači nikdy neměli. Bylo to zemědělství, jež nám umožnilo vystavět Parthenón a složit Mši v H moll.

Z progresivistického hlediska je to kolosální pravda, nicméně je ji těžké prokázat. Jak dokážete, že se životy lidí před 10 000 lety po přechodu z lovu a sběru k zemědělství zlepšily? Do nedávna se archeologové museli uchylovat k nepřímým testům, jejichž výsledky (překvapivě) nemohly progresivistický pohled potvrdit. Zde je jeden příklad takového testu: Jsou lovci a sběrači 20. století skutečně horší než zemědělci?

Rozptýlení po celém světě, několik desítek skupin tzv. primitivních národů jako Křováci z Kalahari, stále žijí stejným způsobem. Zdá se, že tito lidé mají mnoho volného času, množství spánku a pracují méně tvrdě než jejich zemědělští sousedé. Například průměrný čas strávený týdně získáváním potravy byl u jedné sledované skupiny Křováků jen 12 až 19 hodin, a u kočujících Hadzů v Tanzanii 14 hodin a méně. Jeden Křovák na otázku, proč se stejně jako příbuzné kmeny neadoptuje na zemědělství, odpověděl: „Proč bychom měli, když je na světě tolik mongongo ořechů?“

Zatímco se zemědělci soustředí na plodiny s vysokým obsahem karbohydrátů, jako jsou rýže a brambory, různorodost divokých rostlin a zvířat poskytují přežívajícím lovcům a sběračům více bílkovin a lepší rovnováhu dalších živin. Podle jedné studie byl průměrný denní příjem potravy Křováků (během na potravu bohatých měsíců) 2140 kalorií a 93 gramů bílkovin, tedy výrazně více, než je doporučená denní dávka pro člověka jejich velikosti. Je téměř nemyslitelné, aby Křováci, kteří konzumují kolem 75 druhů divokých rostlin, mohli umírat hladem stejně jako stovky tisíc irských farmářů a jejich rodin během bramborového hladomoru ve 40. letech 19. století.

Životy alespoň těch přežívajících lovců a sběračů jistě nejsou zvířecké ani kruté, i když je zemědělci vytlačili do těch nejméně hostiných míst. Moderní společnosti lovců a sběračů, které se tisíce let hašteřili se zemědělskými společnostmi, ale nevypovídají o podmínkách před zemědělskou revolucí. Progresivistický pohled skutečně prohlašuje, že přechod od sběru k zemědělství zlepšil životy primitivních lidí. Archeologové můžou určit dobu tohoto přechodu rozlišením zbytků divokých rostlin a zvířat od těch domestikovaných v prehistorických skládkách odpadu.

Jak můžeme určit zdraví prehistorických původců odpadu, a tak přímo otestovat progresivistický pohled? Tato otázka mohla být zodpovězena až v posledních letech částečně díky novým technikám paleopatologie, studia projevů nemocí v pozůstatcích po dávných lidech.

V některých situacích má paleopatologie tolik materiálu ke zkoumání jako dnešní patologové. Například archeologové v chilské poušti našli dobře zachovalé mumie, jejichž zdravotní stav ve chvíli smrti mohl být určen pomocí pitvy (Discover, říjen 1986). A výkaly dlouho mrtvých Indiánů, kteří žili v suchých jeskyních v Nevadě, zůstaly dostatečně zachovalé na to, aby mohly být testovány na přítomnost měchovce a dalších parazitů.

Jediné zkoumané lidské pozůstatky byly obvykle kostry, avšak i ty umožňují překvapující množství závěrů. Kostra odhaluje pohlaví svého majitele, váhu a přibližný věk. V některých případech, kdy je k dispozici větší množství koster, lze sestavit tabulky úmrtnosti, jako používají pojišťovací společnosti k výpočtu očekávané délky života a rizika úmrtí v různém věku. Paleopatologové také mohou spočítat tempo růstu měřením kostí lidí různého věku, prozkoumávat poškození zubní skloviny (znaky dětské podvýživy) a rozpoznat jizvy zanechané na kostech anémií, tuberkulózou, leprou a dalšími nemocemi. Jeden přímý příklad toho, co se paleopatologové dozvěděli z koster, ukazuje historické změny výšky. Kostry z Řecka a Turecka dokázaly, že průměrná výška lovců a sběračů na konci doby ledové byla štědrých 175 cm u mužů a 165 cm u žen. S adopcí zemědělství se výška zmenšovala a kolem roku 3000 př. n. l. byla pouze 160 cm u mužů a 152 cm u žen. V klasickém období se výška opět začala pomalu zvyšovat, ale moderní Řekové a Turci stále nedosáhli průměrné výšky svých dávných předků.

Dalším příkladem paleopatologie v praxi je studie indiánských koster z pohřebišť v údolích řek Illinois a Ohio. V Dickson Mounds blízko soutoku řek Spoon a Illinois našli archeologové kolem 800 koster, které ukazují obrázek změn ve zdraví při ústupu kultury lovců a sběračů před kukuřičným zemědělstvím kolem roku 1150 n. l. Studie George Armelagose a jeho kolegů z University of Massachusetts ukazují, že tito raní zemědělci zaplatili za jejich nové živobytí. Ve srovnání s jim předcházejícím lovcům sběračům měli zemědělci téměř 50 procentní vzestup poškození zubní skloviny prokazující podvýživu, čtyřnásobně vyšší četnost anémie (prokázané porotickou hyperostózou kostí), trojnásobně zvýšená kostní poškození indikující infekční onemocnění obecně a nárůst degenerativních poruch páteře, pravděpodobně v důsledku velkého množství těžké fyzické práce. „Předpokládaná délka života v před-zemědělské společnosti byla kolem 26 let“, říká Armalagos, „ale v post-zemědělské komunitě byla 19 let. Takže tyto epizody nutričního stresu a infekčních chorob vážně ovlivňovaly jejich schopnosti přežít.“

Důkazy naznačují, že Indiáni z Dickson Mounds převzali zemědělství stejně jako mnoho dalších primitivních národů ne z vlastního rozhodnutí, ale z nutnosti nakrmit neustále vzrůstající populaci. „Nemyslím si, že by většina lovců a sběračů začala farmařit dříve, než musela, a když to udělali, tak vyměnili kvantitu za kvalitu“, říká Mark Cohen ze State University of New York v Plattsburgh, který společně s Armelagosem vydal jednu z klíčových knih v této vědní oblasti nesoucí název Paleopathology at the Origins of Agriculture. „Když jsem tento argument začal používat před deseti lety, málokdo se mnou souhlasil. Nyní začíná být vážený, ačkoli stále kontroverzní, stranou debaty.“

Existují alespoň tři skupiny důvodů opodstatňující tvrzení, že zemědělství bylo špatné pro zdraví. Za prvé, lovci a sběrači měli bohatší stravu, zatímco časní zemědělci získávali obživu z jednoho či mála škrobových plodin. Zemědělci získávali levné kalorie za cenu chudé výživy (dnes pouze tři vysokokarbohydrátové rostliny – pšenice, rýže a kukuřice – poskytují lidem většinu kalorií, přičemž každá má nedostatečný obsah esenciálních vitaminů a aminokyselin). Za druhé, kvůli závislosti na omezeném množství plodin podléhali zemědělci rizikům hladovění, pokud se úroda jedné plodiny nezdařila. A nakonec je tu skutečnost, že zemědělství podporovalo shromažďování lidí v přeplněných společenstvech, která mezi sebou čile obchodovala, a to vedlo k rozšíření parazitů a infekčních chorob. (Někteří archeologové si myslí, že shromažďování vedlo k rozšiřování nemocí spíše než samo zemědělství, nicméně toto je argument typu vejce a slepice, neboť shromažďování podporovalo zemědělství a naopak.) Dokud byli lidé roztříštěni po malých neustále se stěhujících skupinkách, nemohly se uchytit žádné epidemie. Tuberkulóza a průjmová onemocnění musely počkat na vzestup zemědělství, spalničky a dýmějový mor na vznik velkých měst.

Mimo podvýživy, hladovění a epidemických nemocí zemědělství pomohlo vzniku dalšího prokletí lidstva: rozdělení do tříd. Lovci a sběrači měli málo nebo vůbec žádné uskladněné jídlo a žádné koncentrované zdroje potravy, jako je sad či stádo krav: žili z divokých rostlin a zvířat, které si obstarávali každý den. Proto neměli žádné krále, žádnou třídu sociálních parazitů, kteří by tloustli z jídla produkovaného jinými. Pouze v zemědělských populacích se mohla zdravá neprodukující elita prosadit nad nemocemi postihují masy. Kostry z řeckých hrobů v Mykénách z roku 1500 př. n. l. naznačují, že monarchové měli lepší stravu než obyčejní lidé, a tak byly královské kostry o dva až tři palce vyšší a měly lepší zuby (v průměru jeden kaz namísto šesti kazů nebo chybějících zubů). Mezi chilskými mumiemi z roku 1000 n. l. bylo možné elitu identifikovat nejen pomocí zdobených a zlatých vlasových spon, ale také čtyřnásobně menším výskytem kostních poškození způsobených nemocemi.

Podobné kontrasty ve výživě a zdraví zůstávají na globální úrovni dodnes. Lidem v bohatých zemích, jako je USA, se zdá legrační opěvování ctností lovu a sběru. Avšak Američané jsou elitou závislou na ropě a minerálech, které musí často dovážet ze zemí s ubožejším zdravím a výživou. Pokud byste si měli vybrat mezi tím být venkovským zemědělcem v Etiopii, nebo křováckým sběračem v Kalahari, co by byla lepší volba?

Zemědělství také mohlo podporovat nerovnost mezi pohlavími. Osvobození od nošení dětí během nomádského života a tlak produkovat více rukou k obdělávání polí vedlo k častějšímu těhotenství u zemědělských žen než u jejich protějšků u lovců a sběračů – s odpovídajícími následky na zdraví. Například mezi chilskými mumiemi měly ženy oproti mužům více kosterních poškození způsobených infekčními nemocemi.

Ženy v zemědělských společnostech někdy zastávaly práce soumarů. V zemědělských komunitách Nové Guinei dnes často vidíme ženy potácející se pod náklady zeleniny a palivového dříví, zatímco muži kráčejí vedle nich s prázdnýma rukama. Jednou, když jsem zde byl na výpravě studovat místní ptactvo, nabídl jsem, že nějakým vesničanům zaplatím za odnos zásob od přistávací dráhy k mému horskému táboru. Nejtěžším předmětem byl 50 kg balík rýže, který jsem přivázal k tyči a dal čtyřem mužům, aby jej odnesli na ramenou. Když jsem je po cestě dohnal, nesli tito muži jen lehký náklad, zatímco pytel měla na zádech šňůrou přivázaný malá žena vážící méně než oni.

Co se týče tvrzení, že zemědělství podpořilo rozvoj umění přínosem volného času, tak je třeba se podívat, že moderní lovci a sběrači mají nejméně stejně tolik volného času jako zemědělci. Celý důraz na volný čas jako kritický faktor se však zdá být scestný. Gorily měly hojnost volného času na to, aby si vybudovaly vlastní Partheón, kdyby chtěly. Zatímco post-zemědělský technologický pokrok umožnil vznik nových uměleckých forem a zlepšil trvanlivost uměleckých děl, lovci a sběrači vytvářeli před 15000 lety nádherné malby a sochy a skupiny jako například Eskymáci a Indiáni Tichomořského Severozápadu je tvořily až do minulého století.

S příchodem zemědělství se zdravotní stav elity zlepšoval, ale většiny lidí zhoršoval. Namísto přijetí progresivistického pohledu, že jsme si vybrali zemědělství, jelikož pro nás bylo přínosné, bychom se měli zeptat, jak nás mohlo uchopit a uvěznit přes všechny své nedostatky.

Jednou z odpovědí by mohlo být přísloví „Might makes right (síla určuje co je správné)“. Zemědělství mohlo uživit mnohem více lidí než lov, ačkoli při nižší kvalitě života. (Četnost populací lovců a sběračů je zřídka nad jednu osobu na 16 čtverečních kilometrů, zatímco u zemědělců je to stonásobek). Částečně je to kvůli tomu, že pole posázené jedlými plodinami nakrmí mnohem více úst než les s roztroušenými jedlými plody. Částečně je to také proto, že nomádští lovci a sběrači mají většinou potomky ve čtyřletých intervalech, protože matka musí batole nosit, dokud není dost staré na to, aby udrželo tempo s dospělými. Neboť zemědělské ženy toto břímě nemají, často mívají děti už po dvou letech.

Jak hustota populace lovců a sběračů na konci doby ledové pomalu narůstala, musely si skupiny vybrat mezi nakrmením více úst přechodem k zemědělství, nebo nalezením způsobu omezení populačního růstu. Některé skupiny si vybraly první cestu, neschopny prohlédnout zla zemědělství a svedeny pomíjivou hojností, si užívaly, dokud populační růst nedohonil zvýšenou produkci potravy. Potom se přelidnily a začaly zahánět nebo vybíjet lovce a sběrače, protože stovka podvyživených zemědělců stále přemůže jednoho zdravého lovce. Ne, že by lovci a sběrači opouštěli svůj životní styl, avšak ti dostatečně citliví na to, aby jej neopustili, byli vytlačeni ze všech oblastí mimo těch, o něž zemědělci nestáli.

V tomto místě je vhodné připomenout častou stížnost, že archeologie je luxus zabývající se vzdálenou minulostí a nenabízející žádné rady pro současnost. Archeologové studující vzestup zemědělství rekonstruovali zásadní stadium, v němž jsme udělali ten nejhorší omyl lidských dějin. Přinuceni vybrat si mezi omezením populace a zvýšením produkce jídla jsme si vybrali to druhé a skončili hladověním, válčením a tyranií.

Lovci a sběrači vedli nejúspěšnější a nejdelší životní styl v lidských dějinách. V kontrastu k tomu my stále bojujeme s potížemi, do nichž nás zemědělství dostalo, a je nejisté, pokud je dokážeme překonat. Představme si archeologa, který by nás navštívil odněkud z vesmíru a snažil by se lidské dějiny vysvětlit svým druhům. Mohl by ilustrovat výsledky svých vykopávek 24hodinovými hodinami, na nichž jedna hodina reprezentuje 100 000 let naší minulosti. Pokud historie lidské rasy začala o půlnoci, pak bychom nyní byli téměř na konci prvního dne. Žili jsme jako lovci a sběrači téměř celý tento den, od půlnoci do úsvitu, přes poledne a západ slunce. Nakonec, ve 23:54 jsme přijali zemědělství. Jak se blíží naše druhá půlnoc, rozšíří se úděl hladomorem zasažených venkovanů a pohltí nás všechny? Nebo nějak dosáhneme toho lákavého požehnání a prohlédneme za třpytivou masku zemědělství na to, co nám tak dlouho unikalo?

Zdroj: Jared Diamond, The Worst Mistake in the History of the Human Race, Discover, May 1987, pp. 64–66.