Hledejte bohatou rodinu v tradičním táboře Ju/’hoansi/!Kung lidí z pouště Kalahari v Africe, a můžete si být téměř jisti, že se to nepodaří. Neexistuje tam něco takového. Tito lovci a sběrači se pravidelně přemísťují a mají pár věcí. To, co měli, sdíleli – jídlo, zbraně, dokonce území. Nejchudší vypadající chýše v táboře pravděpodobně patřila náčelníkovi, vysvětluje antropolog Richard Lee, emeritní profesor na univerzitě v kanadském Torontu, neboť náčelníci se snažili vyhnout výhledu nadřazování.
Mnoho antropologů si myslí, že tento rovnostářský způsob života byl základním rysem společností lovců a sběračů. V kontrastu od dnešních titánů z Wall Street a alfa samců lidoopů, lidé v těchto společnostech “měli etiku sdílení, která byla středem jejich způsobu života”, říká Lee. “Nikdo se před nikým neupřednostňoval.”
Náš druh žil jako lovci a sběrači po více než 90 procent našich dějin, poznamenává Lee. Dnešní nerovnost ekonomiky sahá tisíce let na zpět (viz. hlavní příběh, str. 822), ale v evolučním čase je poměrně nedávná. I když někteří bratranci z velkých lidoopů a pravděpodobně našich opičích předků žili v některé době v brutálních hierarchiích, lidé přijímali rovnostářský způsob života pro všechny až na posledních desetitisíc let.
Dosažení a udržování takového rovnostářství není jednoduché, říkají antropologové. “Jediný způsob jak se můžeme vyhnout hierarchiím, je, že budeme pracovat velmi tvrdě na odstranění vůdců,” říká Christopher Boehm, kulturní antropolog na Univerzitě Jižní Kalifornie v Los Angeles. Stejně jako jiná zvířata, se lidé rodí nerovní – někteří běhají rychleji, lépe plánují nebo se přátelí snadněji než jiní. A my instinktivně chceme to nejlepší pro sebe, a to i na úkor druhých. Toto vytváří základ pro dominanci některých.
Pro pochopení, proč se lidé vyhýbali hierarchiím po většinu našich dějin, antropologové studovali žijící lovce a sběrače po celém svět, včetně původních Američanů a Ju/’hoansi/!Kung. Kultovní studie těchto společností ukazují, že není povoleno chlubení se a jiná posilující chování jedince. Pachatelé jsou škádleni, ignorováni, vykázáni z tábora nebo v krajním případě zabiti. Pokora, humor a přísná etika o distribuci masa pomáhala udržovat lidi na rovném postavení, říká Boehm, který zkoumal etnografickou literaturu. Například !Kung lidé běžně bagatelizovali jejich úspěchy: lovec říkal, že chytil jen malé hubené zvíře, i když bylo masité a velké, a jeho přátelé souhlasili. “Musíte ponížit sám sebe,” říká Boehm.
Lee a jeho kolegové, kteří po léta sledovali Ju/’hoansi/!Kung, zjistili, že k vyvrácení rozdílů v lovecké statečnosti, si muži před lovem vyměňovali šípy. Vlastníkovi šípu, ne lukostřelcovi samotnému, se dostalo důvěry a rozhodování, jak distribuovat maso, zatímco se na něj všichni dívali.
Další tradiční společnosti mají podobné zvyky, vyhledal Boehm v nepublikovaných analýzách. Z dnešních 330 společností lovců a sběračů, jich zkoumal 56, které žijí v podmínkách podobajícím se těm paleolitickým lovcům a sběračům. Mezi těmito skupinami, mít někoho jiného než úspěšného lovce k distribuci masa “je univerzální”, říká.
Některé faktory brání koncentraci bohatství a posilují spolupráci v těchto skupinách. Rozptýlené, nepředvídatelné zdroje potravy podporovaly nomádství, způsob života, který zajišťoval, že nikdo nehromadil množství hmotných statků. Kooperativní lov poskytoval více než dostatek masa pro všechny, skupiny, které spravedlivě sdílely, měly evoluční výhodu, jelikož byli všichni členové dostatečně silní, aby byli dobrými lovci a bojovníky v případě potřeby, říká ekonom Samuel Bowles ze Santa Fe Institute. A spolupráce je sebe-posilující: Sdílení kořisti podporuje další spolupráci a sebeobětování (Science, 4. září 2009, str. 1196). “Nerovnost může být nepřítelem spolupráce,” říká Bowles.
Boehm také zdůraznil, že chování nižších postavení může pomoci potlačit dominantní jedince. V klíčovém dokumentu v roce 1993 uvedl, že několik málo podřadných lidí se mohlo spolčit k vyhnání příliš chamtivého a násilného alfa samce. Potvrdil tuto myšlenku na základě průzkumu chování 48 zdánlivě rovnostářských skupin. Toto není nedostatkem dominance, ale zvratem toho, říká: “Zjevná absence hierarchie byla výsledkem ovládnutí následovníky jejich vůdce, spíše než naopak,” napsal.
Po tisíciletí, když společnost začala hromadit nadbytek jídla a zboží, se nerovnost, která byla držena na uzdě, znovu objevila. Ještě si lidé “zažijí mimořádné množství nerovnosti,” říká Bowles. “Otázkou je, zda jsou naplněny podmínky, které by nám umožnily zažít rovnostářství z minulosti.”