Největší problémy 21. století jsou a budou technologické problémy. Vezměte v úvahu problémy, jímž již čelíme v posledních desetiletích: rezistence antibiotik, rychlé šíření nemocí skrze dopravní systémy, masový dozor, klimatické změny, masové vymírání, invazivní druhy a tak dále. Je zřejmé, že budou pokračovat, když vědci, vlády a korporace ještě více naléhají na invazivní a destabilizační technologie jako jsou nanotechnologie, genetické inženýrství a pokročilá umělá inteligence. Někteří vědci dokonce uvažují o tak naprosto šílených nápadech jako geoinženýrství.

Je zřejmé, že globální diskuse o těchto technologiích se zjevuje. Jak se ekologická destrukce způsobená industriálním způsobem života stává příliš katastrofacká, aby byla ignorována, technokraté budou svědky tvrdého odporu. Ti, kteří pevně stojí na straně volné přírody v tomto boji, se budou muset nyní organizovat, pokud mají být hlavními hlasy v této očekávané konverzaci. Ve skutečnosti tak mají povinnost dělat.

Průmyslový systém je v rozporu se svobodou a divokostí

Divokost je duchem divočiny a samozřejmě celé ekosféry. Volná příroda, stejně jako technologie, je systém; ale na rozdíl od technologií, ona vzniká spontánně, a na rozdíl od technologie, ona nás tvoří. To je třeba respektovat, dokonce považovat za posvátné, pokud jakákoliv živá bytost chce žít v rámci ní a přežít. Bohužel, průmyslový způsob života je založen na hodnotách, jenž zneucťují volnou přírodu.

Uznejte, že tento způsob technologie zničil některé aspekty divočiny takovým způsobem, že v některých oblastech může dnes existovat jen skrze technologickou infrastrukturu. Je to ponižující pro celý ekosystém této oblasti. Navíc, kvůli složitosti volné přírody, problém z jedné oblasti často znamená problém v jiných. Když se například přemísťovali Evropané po celé Americe a přelovili bobří populace, velice tak ovlivnili cykly, jimiž volná příroda vyčistila své potoky a řeky k pití. Průmyslová technologie zhoršuje tento problém s takovou vážností, že mnozí lidé, kdysi svobodné a důstojné bytosti z volné přírody, jsou do značné míry závislí na průmyslovém čištění vodních toků.

Průmyslový způsob života je neslučitelný s divokou přírodou, neboť, i když je zcela závislý na volné přírodě pro svou existenci, vidí ji jako přírodní zdroj, který lze vykořisťovat, a nakonec chce být nezávislý na volné přírodě. V současnosti, příroda je supersystémem průmyslového systému; to znamená, že průmyslový systém by neexistoval bez ropy, lidské práce a tak dále. Nicméně však stále více technologický pokrok pracuje na tom, aby byl kompletní syntetický způsob života umožněn. Dokonce již dnes si umíme představit, jak by to vypadalo: Roje nanorobotů napříč městem pravidelně opravují svou infrastrukturu, jídlo je vytištěno, a lidské bytosti buď již zcela neexistují nebo ztratily význam inteligencí technologií, které mohou ztělesňovat naše vědomí.

Ale vraťme se do současnosti, protože za stávajících okolností je dost špatná.

V kontrastu tomu, co tvrdí současní environmentalisté, my lidé nejsme oddělení od přírody, a my nejsme rakovinou pro Zemi. Jsme součástí systému volné přírody, nedílnou součástí, a poněvadž se jedná o systém, jímž jsme byli adaptováni po tisíce let, stále toužíme po mnoha věcech, které jsou nedostatečně stanoveny průmyslovým systémem. Například, máme biologické a evoluční nutkání vyhledávat vlastní jídlo. Toto je součástí větší touhy po dosažení cíle a síle samostatnosti. V průmyslové společnosti jsme ovšem závislí na velkých technologických systémech pro distribuci potravin k jídlu. Musíme jít do supermarketu a dostat jídlo bez jakéhokoliv boje.

Ale my jsme stále neopustili touhy po autonomním dosažení cílů. Výsledkem je, že technoelita naší společnosti vybudovala umělé konflikty a dokonce vytvořila umělé touhy skrze reklamní propagandu. Pokud by průmyslový systém nezúčtoval naše nenaplněné touhy, zhroutili bychom se z psychologické frustrace. Ale nejsme psychicky frustrovaní dokonce s umělými touhami? Alespoň někteří z nás jsou, což značí, že technologické řešení technologických problémů, jak to vždy dělá, jen vytváří další technologické problémy. Je pravděpodobné, že naše rostoucí sociální a psychologické problémy jsou výsledkem našich životů v průmyslovém světě, jenž jsou radikálně odlišný od světa, do něhož jsme byli vytvořeni existovat. Což je naprosto ponižují existencí.

Divokost může být obnovena jen přechodem na neprůmyslový způsob života

Málokdo pochybuje, že průmyslový způsob života tak, jak existuje dnes, je v rozporu s volnou přírodou. (Nemusí být nutně v rozporu s domestikovanou přírodou.) Avšak někteří lidé mohou tvrdit, že průmyslový způsob života může být změněn tak, aby mohl být souladný s volnou přírodou. Je to nesprávné tvrzení, neboť to ignoruje skutečnost, že technologie není nástroj jako kladivo nebo kus uhlu. Technologie je systém s vlastními hodnotami, šéfem mezi nimi je umělost a efektivita.

Volná příroda není ani umělá, ani efektivní, takže za předpokladu, že by tu zůstal technologický systém, průmyslový systém by musel opustit obě tyto hodnoty, pokud by se měl stát souladný s volnou přírodou. Nicméně, protože technologické systémy jsou, stejně jako volná příroda, neuvěřitelně složité, skládající se z mnoha vzájemně závislých částí, změna hodnot na současné úrovni pokroku by vyžadovala úplný kolaps průmyslového systému.

Souvisejícím argumentem je, že některé části technologie jsou opravdu dobré, jako průmyslové lékařství. Nicméně dalo by se říct, že průmyslové lékařství není skutečně ve všem tak dobré. Léčí některé rakoviny a vytváří infrastrukturu pro nalezení dalších léků, ale číslem jedna příčiny rakoviny je průmyslový systém, jehož je součástí. Navíc, průmyslové lékařství je také závislé na řadě dalších průmyslových odvětvích, jenž jsou běžně akceptovány jako “špatné” části technologie. Například, farmaceutický průmysl se spoléhá na propagandistický průmysl při inzerování svých léků. Avšak nemohu tvrdit s integritou, že nemám rád mnoho aspektů průmyslového lékařství. Je to něco, čeho bych se zdráhal vzdát.

Ale nemůžeme oddělit dobré části technologií od špatných. Jak bylo výše uvedeno, jedná se o systém, který je tak složitý, že si buď bere všechny jeho aspekty nebo si nebere nic. Otázkou pro současné generace pak je, zda špatné části technologií převažují statky nebo opačně. Říkám opačně. Některé benefity z průmyslového lékařství nejsou nic v porovnání se seznamem problémů na začátku tohoto celku. Dalo by se říct, že změna klimatu sama o sobě je dostatečná pro opuštění průmyslové společnosti. Ta má potenciál zdecimovat náš domov a svobodu, a jako živá bytost stojící pevně na straně volně přírody, mám povinnost chránit obě tyto věci.

Pokud člověk uzná, že věci jsou tak špatné, aby byly proti dni, logickou další otázkou by bylo: “Když se věci stávají tak špatné, byla by radikální změna nutná?” Někteří lidé podél podobného myšlenkového proudu vysledují problém zpět k zemědělské technice, někteří dokonce ještě dále než tak. Jsem neochoten však tvrdit, že špatné části neprůmyslové zemědělské techniky převáží dobro. Pouze tvrdím, že technologie z krátce před průmyslovou revolucí nabízí více špatného než dobrého.

Přesným způsobem toto vysvětlujíce je rozdíl mezi drobnou technologií a organizací závislosti na technologiích. Drobná technologie je jakákoliv technologie, jenž může být vytvořena a udržována malými komunitami. Organizace závislosti na technologiích je technologií, která si vyžaduje rozsáhlou organizaci, specializaci a dělbu práce. Až ke dvěma stoletím před průmyslovou revolucí byla většina technologií drobnou technologií; ale technologie vyráběna po průmyslové revoluci byla organizací závislosti. Ačkoliv nejsem proti specifické výrobě technologie jako takové, mám větší obavy o důsledcích celého systému, problémem, tak jak to vidím, je organizace závislá na technologiích.

Počítače jsou příkladnou organizací technologické závislosti. Více než jen jednoduchým artefaktem, počítač ve vašem klíně či na stole je systémem produktu rozsáhlé sítě technik, vše z něj ničí volnou přírodu. Například, na úkor svobody tu musí existovat rozsáhlý systém dělby práce, takže lidé, kteří by za normálních okolností nevyhodili do povětří zemi, to pro železnou rudu budou dělat. Musí tu být nutně policie a některé formy vlády, aby prosazovaly tento systém práce. Opět za cenu svobody. Pak země musí být vyhozena do povětří, poznamenána, vytěžena a dohnána daleko za hranice toho, co je rozumné. Obrovský systém ekologické destrukce musí existovat pro serverové farmy internetu a energetický průmysl. A konečně, musí být propaganda průmyslu v místě taková, že lidé budou ochotně přijímat – dokonce chválit – své technologické vězení.

Ukončení průmyslového života je možné

Kolaps současného průmyslového systému je žádoucí, ale také věřím, že je možný. Zde nastíním některé důsledky kolapsu, stejně jako obecné strategie, jak se dostat z jednoho místa na druhé.

Nejprve je třeba konstatovat, že kolaps nemusí být násilný, i když by to určitě bylo neočekávané (v historickém slova smyslu). “Kolaps” zní velmi dramaticky, ale v nejlepším případě by došlo k významnému posunu v postojích vůči technologiím a přírodě, přírodní vědy (i když v rozdílné formě než dnes) by nahradily fyziku jako vymezující vědu naší kultury, a svět by se skrze nevyužívání hromadné dopravy a komunikační technologie rozdělil znovu do menších skupin. To by znamenalo, že by se pouze průmyslová společnost sama zhroutila, a zatímco by se velké organizace rozpadly s ní, malé komunity by potenciálně přetrvaly až do konce. Nicméně toto je něčím, co je nepravděpodobné, že se stane. Je více pravděpodobné, že si kolaps průmyslové společnosti vyžádá nějaké ošklivé situace.

Bez ohledu na to, technologie bude pokračovat ve své stávající cestě, pokud tu nebude skupina oddaných lidí stát pevně na straně volné přírody s rozhodnutím jednat. Proto je současným úkolem každého, kdo chce chránit svou divokost a svobodu, vytvořit nebo se připojit ke skupině se stejnými hodnotami. Tato skupina bude muset vyvinout ve větší míře své představy o technologii, přírodě, divokosti, a tak dále.

Odtud, skupina, která nebude větší než menšina v každém bodě, ať v blízkosti nebo po kolapsu průmyslového systému, musí vyvinout strategie k získání sociální moci a podpoření konfliktů, jenž by destabilizovaly společnost. Tyto konflikty musí zahrnovat technologie, přírodu a elity a technokraty. Musí také podporovat destabilizaci průmyslové společnosti spíše než její reformaci. Ganderové otázky, například, by vedly pouze k reformě, nebo by jinak inspirovaly technologická řešení, jako je například použití technologie k vymýcení problématiky pohlaví, jak to navrhly některé feministky v poslední době.

Nakonec problémy průmyslové společnosti způsobené sebou samou budou ohromně bolet, což způsobí periodu vysoké nestability. Pokud ne něco jiného, bude to změna klimatu. Během této periody oddaná menšina v souladu s hodnotami divokosti bude muset dotlačit průmyslovou společnost přes převis.

Závěr

Vidím tři potenciální budoucnosti:

– Průmyslová společnost se zhroutí v důsledku změny klimatu, jaderné katastrofy nebo nějak tak, a to bez pomoci specializované menšiny. Nedostatek specializované menšiny naznačuje, že kolaps bude téměř jistě násilný a hrozný pro většinu lidí – byl by patrně horší, než pokud by někteří lidé vědomě působili se zájmy lidí a ekosféry.

– Průmyslová společnost se zhroutí, protože k tomu bude dohnána menšinou, když bude oslabena nějakým druhem katastrofy.

– Průmyslová společnost vyvine technologie pro vytvoření zcela syntetického prostředí, které může pracovat samostatně bez volné přírody. Volná příroda, neefektivní a nepotřebná, je zničena. Přirozené systémy, včetně lidského těla, jsou buď kompletně syntetizovány skrze nanotechnologie, umělou inteligenci nebo genetické inženýrství (nebo kombinaci všeho toho), nebo jinak jsou obrovsky rozšířeny stejnými technologiemi. Maximální efektivity je dosaženo, takže není součástí průmyslového systému, pracuje samostatně.

Vědomí kolaps předložen v druhém bodě by nemusel být broskvemi a smetanou. Hrozné věci by pravděpodobně nastaly. Například, otázkou však není: “Proč by měla vyhrazená menšina rozhodovat o tom, kdo má žít nebo umírat odstraněním průmyslového lékařství?”, spíše otázkou je: “Proč by měl mít průmyslový systém dovoleno pokračovat, když si vezme naše životy nebo naši svobodu?”

Přeloženo z http://theanarchistlibrary.org/library/john-jacobi-the-technology-problem.