V předchozích dvou částech (část I. a část II.) jsme se dozvěděli, že zelené technologie a zelené zdroje energií nemají s udržitelností nic společného. Takže co bychom měli potom udělat, když přijmutí zelených technologií Zemi nezachrání, ale možná ještě umocní její zkázu, kterou by měly vyřešit?

Možná někomu přijde šokující, ale největší část lidského života existovala bez jakékoliv industriální technologie a než budete číst dále, vzdejte se prosím rasistické ignorance historiků a sociálních vědců minulých století. Život bez technologie není „ohavný, zvířecí a krátký“. Mnoho antropologů namítá, že pokud vůbec něco, tak opak je pravdou. Marshall Sahlins byl prvním z nich, kteří popsali neindustriální a necivilizované, rozuměj nedomestikované, příslušníky lidského rodu, jako „původní bohaté společnosti“. (1)

Můžeme argumentovat představou, že věda jako celek, byla deformační, egomaniakální a redukcionistická ve snaze o ovládnutí a kontroly přírody za účelem zisku, ale za touto vší zastavěnou arogancí ještě leží vědecké zásady. Obecně můžeme považovat, že nejjednodušší odpověď je ta správná, respektive v širším smyslu nám tato odpověď pomůže v pochopení toho, že udržitelnost neleží ve snění o čistém vzduchu, apelujíc na grandiózní technologické inovace. Naopak, některé lidské společnosti již úspěšně našli a praktikují udržitelné způsoby života a naše úsilí by mělo vycházet z nekomplikované, předem stanovené základy (která je navíc vysoce empirická, pokud je vyjádřena v neakademických podmínkách)

Můžeme si vzít příklad z několika takových společností. Hadzové, lovci a sběrači žijící přes 15000 let stejným udržitelným způsobem. Pygmejové z kmene Mbuti nebo lidé !Kung obývající, na první pohled nehostinné, části pouště Kalahari. V Severní Americe jsou to indiáni kmene Multomah a další severoamerické kultury nebo severoevropští Samové.

Namísto využívání zemědělství a jeho k životnímu prostředí devastujících modifikací, tyto a mnohé další kultury kladou důraz na kultivaci a zachování přirozené hojnosti říčních koryt, lesů a údolí. Divoké jídlo je bohaté a není ani tak zdaleka náchylné k plísním, jako jsou pěstované odrůdy domestikovaných jednoletých travin. Celkově všechny materiály, těmito kulturami používanými, byly a jsou neškodné a biologicky odbouratelné, včetně nářadí a přístřeší. Preventivní zdravotní péče a absence průmyslových exhalátů znamená, že tito lidé netrpí moderními epidemiemi rakoviny, srdečních onemocnění nebo cukrovky. Jejich sociální opatření navíc umožňuje udržovat jejich populační počty a preventivně tak brání bezprostřední devastaci bioregionu, kterým migrují. V žádném případě však nechceme rozmnožovat mýtus „ušlechtilého divocha“ protože tato skutečnost je stejně škodlivá, jako kterákoliv rasistická praxe. Spíše chceme idealisticky vyzdvihnout tento druh životního stylu. Pouze ukazujeme na podporu porozumění a to jako na normu pro lidstvo, režim, který představuje úrovni funkčnosti a je to právě industriální způsob života, který nastavuje tuto odchylku od „normy“. Ten způsob života, který ohrožuje svět katastrofálními následky a tato odchylka měla za následek imperialismus a kolonizaci a přetvořila kdysi prosperující původní obyvatelstvo na nejnemocnější, nejhladovější a nejchudší obyvatele naší planety.
Pokud budeme budeme posuzovat tento způsob života podle standardů kapitalismu, pak ano, je nejchudším, protože nemá přístup k stále rozšiřujícím se výrobkům, množství peněz a jídla z erozí postižených polí, smáčenými herbicidy a umělými hnojivy.
Nicméně, pokud vezmeme v potaz jejich pevné standardy, což je fyzické a duševní zdraví, adekvátní bydlení a přístup k čisté vodě a potravinám, volný čas a sociální aktivity, pak v tomto duchu pak najdeme onu prosperitu – „bohatství“, jak uvádí Sahlins.
Snad ironicky je myšlenka „zoufalého boje o přežití proti moci divoké přírody“ mnohem příjemnější pro téměř každého, než aktuální boj proti moderní společnosti, která nás ubíjí.
Netvrdíme, že ti z nás, kteří žijí ve vysoce průmyslových a moderních společností musí přijmout přesnou praxi konkrétních neprůmyslových lidí. Spíše se musíme poučit z mnoha příkladů skutečně existující lidské populace a čerpat od ní inspiraci

Měli bychom se naučit přestat být podezřelí k řešením, která pocházejí mimo dosah laboratoří nebo výzkumů z vývojových zařízení. Neprůmyslové společnosti byly jedinými, které dosáhly udržitelnosti; žádná průmyslová společnost nebyla schopna takové udržitelnosti dosáhnout. Proto by měla být naše sympatie směřována k nevyrobeným odpovědím na problém udržitelnosti a spíše bychom měli být podezřívaví a kritičtí k zeleným technologiím jako k extrému a je to právě zelená technologie, která si nese velmi těžké břemeno důkazů o její neudržitelnosti…

(1) Sahlins M., The original affluent society, http://www.primitivism.com/original-affluent.htm