Oregonský zelený anarchista John Zerzan o jeho ataku na moderní společnost a mainstreamový environmentalismus. Zerzan je autor článků o civilizaci a anarchistické teorii. Píše pro redakční kolektiv Green Anarchy, pololetně vycházející žurnál a cestuje po světě, kde přednáší všem, kteří jsou spjati se snahou svrhnout všechny formy nadřazenosti a kteří se snaží propracovat k radikálně decentralizované existenci ve snaze dosáhnout osvobození a svobody.
Z hlediska obrany životního prostředí, proč je civilizace nepřítelem?
Musíme se vrátit zpět, ke kořenům současné krize. Vrátit se k domestikaci. Jak pokročilý autor Paul Shepard řekl, mluvíme o věcech jako je nanotechnologie a genetické inženýrství a klonování, což začíná zemědělstvím. Je to implicitní v prvním kroku. Zhoršování a degradace životního prostředí vychází z tohoto posunu kontroly – domestikace, kde se příroda stává pouze objektem k manipulaci a ovládnutí. Takže tak se dostaneme zpět k základnímu, primárnímu motoru. Oswald Spengler řekl, že civilizace v konečném důsledku znamená hřbitov přírody, poněvadž se jen pohybuje kupředu. Nebo jak německý filozof Martin Heidegger uvedl, celá příroda je jen surovinou pro technologii, je to něco, co musí být vyčerpáno. Pokud se nedíváme na hnací sílu, pohybujeme se stále jen po povrchu.
Je to důvod, proč zelení anarchisté kritizují technologii?
Technologie, mnoho z nich je čistých a lesklých a ve výstavě vypadají hezky, ale dalo by se říci, že je na nich krev. Pochází ze systematického využívání přírody jako suroviny pro technologii. Technologie nepadá z nebes. Dominantní idea systému nám říká, ano je zde krize, ale technologie přijdou s řešením. Vidíme to jako součást problému. Technologie neustále vytváří problém a poté dochází k proklamaci, že více technologií bude řešením. My si však myslíme, že jsou to falešná tvrzení.
Máme prostě mainstreamový environmentalismus úplně odmítnout nebo je na nich něco, co funguje?
Mainstreamový environmentalismus nepřistupuje k problému s žádnou hloubkou. Máme Sierra magazín Sierra Clubu, na zadní stránce jsou vždy inzeráty Toyoty. To je skutečně neuvěřitelné. Nemůžete být environmentalista, podle našeho pohledu a říkat, že jsou automobilové společnosti prostě skvělé. To nedává smysl. Cítíme, že je spousta upřímných a dobře smýšlejících lidí v mainstreamovém environmentálním hnutí, ale nedostaneme se nikam, pokud nepoužijeme rozdílný model namísto toho, že pouze tento opravíme. Al Gore říká, ať vyměníme žárovky, ale to je směšné. I kdyby všichni dělali všechno, co říká, byla by to menší část. Není to tak individuální rozhodnutí, jako rozhodnutí institucí. Chceme svět masové produkce, která vše požírá a pak jen doufat, že tak nějak bude lépe, i když stále můžeme vidět, že se to jen zhoršuje, nebo chceme vyzkoušet nějaký jiný způsob?
Jak zelená anarchie přenese životní styl z antropocentrického pohledu k biocentristickému?
No, to je celá věc. Jak zlomit naší závislost na všech těch domestikovaných vlastnostech, na které už jsme zvyklí? Když mluvím o znovu spojení se se Zemí, je to praktická výzva: Jak to provést v realitě a ne jen v termínech kritických myšlenek? A to je věc pohledu na to, co za techniku a nástroje můžeme použít. Například s jídlem, kdy tady jsou lidé, kteří pracují s permakulturou: Co jedí? Jaký je jejich vztah ke krajině? Tito lidé se oddalují domestikaci. Lidé se ptají, co zelení anarchisté nabízí městům? – a nic… V jistém smyslu si nemyslíme, že jsou města udržitelná. Právě jsem se vrátil z Istanbulu, vidíte na 15 miliónů lidí, kteří žijí ve výškových budovách. Zemřou asi dva dny poté, co se celý systém zhroutí. Začali jsme s hnutím mimo nebo dál od těchto uměle vytvořených situací, kde lidé nemají žádnou samostatnost, žádné zručnosti jak nakrmit sebe samých.
Znamená to, že se to vztahuje k anarchistické myšlence budoucí primitivnosti?
Pokud máme mít budoucnost, budeme muset být opět primitivní (myšleno zpět k původnímu chování člověka před civilizací pozn. redakce), abychom zastavili ničení Země, nějaký druh návratu ke komunitě. Psal jsem o společenské dislokaci a o tom, co se děje se společností, stejně jako se životním prostředím, protože si myslím, že to jde k jádru problému. Čeho jsme nyní svědky v nejrozvinutějších technologických zemích, jako je tato, jsou masové střelby – střelby ve školách, nákupních centrech – a je to skutečně děsivé, je to skutečně patologické. To je to, co dostanete, když se společnost stává technologickou a ničím jiným. Stává prázdnou, nesmyslnou a pustou a lidé začnou být natolik nihilističtí, že se ani nestarají o život. Nemyslím si, že je to jen vnější povaha, myslím, že je to také naše vnitřní povaha, která zažívá trauma. Mám vnoučata a zajímám se, v jakém světě budou žít. Čím jsme se stali?
Myslíte si, že se najde naděje na něco z toho?
Zvláštním způsobem jsem optimista, protože si myslím, že může přijít krásná změna – velký posun, který se může objevit, protože systém nemá žádné odpovědi a vidíme, že zde není žádná budoucnost, která by se odpovědi týkala, takže je zde dobrá šance, aby se lidé dali dohromady a vymysleli něco lepšího.
Anarchisté podporují přímou akci zprostředkované nebo symbolické formy odporu. Jaké jsou některé akce, které podporují?
Nejsem proti tomu. Abych řekl, tak si myslím, že přímá akce je dobrá věc. Škody na majetku, nikoliv násilí proti lidem. Dění v ulicích, jako v Seattlu v roce 1999, se skutečně dostalo pozornosti lidí. Když se Earth Liberation Front dopouští žhářství, dostává pozornost lidí na to, jak se vše zhoršuje a pozvedají zbraně – a nemyslím proti lidem. Nikdo nikdy nebyl zraněn – když šli po těchto cílech. Máme přímou akci a také máme ve vězení přátelé. Jako ve válce (protestu) máme v ulicích mnoho dobrých lidí, ale neznamená to nic, zabíjení pokračuje. Možná, že bychom s tím měli udělat něco víc, než jen to. Možná, že bychom měli začít blokovat ulice. Osobně bych řekl, že je to tématem společnosti: když se tohle rozjede, bude to mít velký potenciál. A soběstačnost dělá lidi silnější. Když jsme zranitelní, nemůžeme dění moc dobře odporovat, nemůžeme svůj krk vystrčit příliš. Kdybychom byli v lepší pozici, náš hlas by byl zřetelnější.
Co je myšleno tím revoluce zelené anarchie?
Nechceme opravdu používat slovo “revoluce”, protože máme pocit, že je to zastaralý model, který nefunguje. Ale vím, jak to myslíš – co by bylo zlomovým bodem nebo velkým spouštěčem ve společnosti? Myslím, že by to bylo kritické zpochybňování všeho a odstraňování věcí, které způsobují problémy. Takže to není ve skutečnosti politická revoluce, ale o hodně hlubší revoluce.