Jared Diamond to nazval „největší omyl v dějinách lidstva.“ (1) Bill Mollison řekl, že to může „zničit celé krajiny.“ (2) Popisují jadernou energii? Suburbanizaci? Těžbu uhlí? Ne. Mluví o zemědělství. Problém není jen to, že zemědělství ve své současné průmyslové podobě ničí ornici a biodiverzitu. Zemědělství v jakékoliv formě je ze své podstaty neudržitelné. Na jeho prahu může být také položen základ naší kultury rozkol mezi lidmi a přírodou, mnoho nemocí a špatného zdraví a původ dominantních hierarchií a policejního státu. Toto jsou patřičná tvrzení, takže je pojďme prozkoumat.

Ačkoliv permakultura zahrnuje mnoho disciplín, především se soustřeďuje kolem jídla. Také antropologové souhlasí s tím, že jídlo definuje kulturu více než naše dvě jiné fyzické potřeby přístřeší a reprodukce. Jednoduchá stavba obydlí poskytuje místo k životu na celá desetiletí. Krátký pohlavní styk může přivést děti. Avšak jídla musí být dostáváno každý den, obvykle několikrát za den. Až do nedávné doby, všechny lidské bytosti strávily většinu svého času získáváním potravy a rozdílné způsoby této činnosti přivedly kultury k pádu velmi rozdílnými cestami.

Antropolog Yehudi Cohen (3) a mnoho dalších pozdějších učenců rozdělilo lidské kultury do pěti kategorií podle toho, jak jídlo získávají. Těmito pěti jsou sběračské a lovecké, zahrádkářské, agronomické, pastevecké a průmyslové kultury. Poznáním do jaké kategorie, jací lidé spadají, si umožňujete předvídat mnoho atributů této skupiny. Například, sběrači a lovci mají tendenci být animističtí/panteističtí, žijící ve světě bohatého duchovna a v němž je všem bytostem a mnohým objektům připisován stav rovnající se jejich vlastní hodnotě a významu. Sběrači žijí v malých skupinách a kmenech. Někteří sběrači mohou být lepší než ostatní v určitých dovednostech, jako tvorba nástrojů a medicína, ale téměř nikdo nedisponuje specializací a každý pomáhá získávat jídlo.

I když u nich mohou být náčelníci a šamani, hierarchie nejsou téměř žádné a všichni členové mají přístup k vůdcovi. Šarvátky, která způsobí dvě, až tři úmrtí jsou hlavní válkou. Většina kalorií sběračů a lovců pochází z masa a ryb, doplňují je ovocem, ořechy a obilím a hlízami. (4) Je vzácností, když překročí únosnost svého okolí, neboť je na něj tak silná vazba, že zničení zdrojů jedné sezóny znamená následující hladovění. Populace mají tendenci vyvrcholit při nízkých počtech a stabilizovat se.

První hospodářský růst

V kontrastu, zemědělci uctívají bohy, jejichž poslání obvykle je, že lidé jsou vybrané bytosti držící panství nebo alespoň správcovství nad stvořením. Tento předěl člověk a příroda je nejen, že nevyhnutelnou degradací, ale je příznakem pokroku.

Zatímco se lovcům a sběračům kazí rychle maso a divoké potraviny, domestikované obilí, punc inovace zemědělství, umožňuje ukládání, hromadění a přebytek. Rostoucí jídlo také vyrovnává sezonní nedostatek, který udržují populace sběračů a lovců nízké.

Starání se o pole a uchovávání přebytků podpořilo rané zemědělské národy, aby zůstaly na jednom místě. Obilí také potřebuje zpracovávat, a jak se náčiní pro mlácení a třídění stávalo komplexnější a rozsáhlejší zrychlil se trend sedentismu. (5)

Zrno poskytuje více kalorií či energie na jednotku hmotnosti, než libové maso. Protein z masa se jednodušeji přeměňuje na stavbu těla – jeden z důvodů, proč sběrači a lovci mají tendenci být vyšší než zemědělci – přeměna proteinu na energie vyžaduje vysoké metabolické nároky a je neefektivní.(6) Škroby a cukry, hlavní složky rostlin, jsou mnohem snadněji přeměnitelné kalorie než protein, a kalorie jsou hlavním limitujícím faktorem v reprodukci. Posun od kalorií z masa ke kaloriím ze sacharidů znamená, že se dostává stejného množství bílkovin, tak se bude skupina dostávající své kalorie převážně z rostlin, reprodukovat mnohem rychleji, než ta, která dostává své kalorie z masa. Toto je jeden z důvodů, proč zemědělské kultury mají vyšší porodnost než lovci a sběrači.

Zemědělství také uvolňuje vazbu mezi ekologickými škodami a dodávkami potravin. Pokud sběrači a lovci decimují lokální antilopí stáda, přináší to hladovění a nízkou porodnost. Pokud se lovci přesunou či vymřou, antilopí stádo se velmi rychle vzchopí. Avšak pokud je les vykácen pro pěstování plodin, ztráta biologické rozmanitosti se přenese do většího množství potravin pro lidi. Pokud je půda nakonec zničena, což je osud téměř všech zemědělských půd, bude zabrzděno ekologické uzdravování na celá desetiletí. Nicméně zatímco je půda stále narušována, bude podporovat rostoucí vesnici.

Všechny tyto faktory – skladování jídla, přebytek, kalorie z uhlohydrátů a pomalá zpětná vazba od degradace ekosystémů – nevyhnutelně vedou k nárůstu obyvatelstva v zemědělských kulturách. Pak také není náhoda, že zemědělci jsou dobyvatele. Rostoucí populace potřebuje více půdy. Vyčerpání půdy nutí populaci převzít panenskou půdu. Ve srovnání sběrači a lovci jsou obvykle velmi vázáni na specifické místo: znají zvyky jednotlivých druhů a mají kulturu stavěnou kolem určitého místa.

I když jsme si vědomí těchto strukturálních problémů se zemědělstvím, přesun od sběračů a lovců se na první pohled zdá, že se vyplatí – jak jsme se to učili – proto, že zemědělství nám nechává volný čas na rozvoj umění, vědomosti a všechny jiné přepychy sofistikované kultury. Tento mýtus stále přetrvává přesto, že antropologové mají vypracovaný jasný důkaz o opaku. Zručný sběrač a lovec může nashromáždit dostatek divoké kukuřice během tří a půl hodiny, aby uživil sám sebe po dobu deseti dnů. Jedna hodina práce, může přinést jeden kilogram divoké pšenice. (7) Sběrači a lovci mají spoustu volného času k radování. Umění v jeskyních Altamira a Lascaux a jiné rané příklady jsou důkazem, že zemědělství není nutné pro komplexní rozvoj kultury. Ve skutečnosti umění, náboženství a technologie lovců a sběračů jsou mnohem rozmanitější, než agrárních kultur, jež mají tendenci být si velmi podobné. (3) A jak víme, průmyslová společnost umožňuje nejméně rozmanitosti ze všech, netoleruje jakékoliv kultury, pouze jednu globální.

Život volných chvil

Také jsme Hobbesovo slavnou charakteristikou učení, že životy sběračů a lovců jsou „ohavný, zvířecký a krátký“. Avšak pohřebiště v Mounds Dickons, archeologické naleziště v Illinois, které překlenuje posun od lovců a sběračů k pěstování kukuřice, ukazují, že zemědělci zde měli o 50% více zubních problémů prokazujících typickou podvýživu, čtyřnásobně vyšší četnost anémie a trpěli zvýšenou degenerací páteře, což svědčí o životě tvrdé fyzické práce, ve srovnání se svými lovecko-sběračskými předchůdci na tomto místě. (8) Délka života se z průměrných 26 let (prehistorických) lovců a sběračů snížila k 19 letům se zemědělstvím. V prehistorickém Turecku a Řecku byla průměrná výška lovců a sběračů 175 cm u mužů a 165 cm u žen a po přechodu na zemědělství klesla o 12,5 cm. (1) Vzrůst tureckých sběračů a lovců se nerovnal jejich potomkům. Prakticky ve všech známých příkladech, sběrači a lovci měli pevnější zuby a méně nemocí než následující zemědělské kultury na stejném místě. Takže jednoduchý přísun kalorií byl na úkor správné výživy a zdraví.

Přemýšlíme o lovcích a sběračích jako o nahněvaných často hladových, ale zemědělci jsou na tom ještě hůře. Sběrači a lovci s nižším počtem populace, měli mnohem rozmanitější přísun jídla a větší mobilitu, takže mohli najít nějaké jídlo v téměř jakýchkoliv podmínkách. Ale i bohatí zemědělci zažívali pravidelně hlad. Velký historik Fernand Braudel (9) ukazuje, že i poměrně bohatá a kultivovaná Francie trpěla 10krát celou zimu hladomorem v desátém století, 26krát v jedenáctém, 4krát ve čtrnáctém, 7krát v patnáctém, 13krát v šestnáctém, 11krát v sedmnáctém a 16krát v osmnáctém století. Toto nezahrnuje nesčetně místních hladomorů, které se vyskytovaly kromě těch rozsáhlých. Zemědělství nebylo spolehlivým zdrojem potravin až k objevení fosilních paliv, které nám daly masivní energetickou podporu, která zabránila nedostatkům. Pokud zemědělství nebude moc být již podporováno petrochemikáliemi, bude hlad znovu pravidelným hostem.

Zemědělství potřebuje více a více paliva k zásobování populačního růstu. Sběrači a lovci mohou získat 40 kalorií z energie potravy za každou kalorii, kterou spotřebují při sběru. Nepotřebují shromažďovat a šířit hnojivo, zavlažovat, vytvářet terasy nebo odvodňovat pole, všechno to se počítá proti vybrané energii. Ale od doby, kdy byly domestikovány plodiny, se množství potřebné k pěstování potravy neustále zvyšuje. Jednoduchý kovový pluch vyžaduje miliony kalorií ke spálení při vykopávání, přesouvání a tavení rudy. Před ropou vykování jednoho pluhu znamenalo pokácení, vlečení a přeměnu na dřevěné uhlí pro kovárny desítek stromů nebo více. A když výhoda, kterou pluh získává nad životem, může vydělat zpětně kalorie ve formě lidské stravy, všechna ta energie je kradena z ekosystému a spotřebovávaná lidmi.

Před ropou zemědělství také záviselo na práci zvířat, vyžaduje přídavné výměry krmiv a pastvin a slučuje přeměny ekosystémů do lidí. Kalorický výnos zemědělství klesl do minusových hodnot před stoletími a návratnost energie se stále zhoršuje až do stavu, kdy používáme průměrně od 4 k 10 kaloriím za každou kalorií energie jídla.

Takže zemědělství nevyžaduje jen pozemky pro pěstování plodin. Je potřeba vstupů z dalších obrovských výměr pro hnojiva, krmiva, paliva a rudy pro tavení nářadí, a tak dále. Zemědělství musí vždy vytlačit energii a rozmanitost z krajiny v okolí pěstování, degradovat více a více divočinu.

Divočina je zemědělcům na obtíž, zdrojem škodných zvířat a hmyzu, stejně jako krajina, ta je jen „tak k odpadu“. Bude trvale ničena. Zkombinujte to s kaloriemi přebytku zemědělství a jeho potřebou pro velké rodiny a míra porodnosti vzroste geometrickou řadou. Pod tímto brutálním nárůstem populačního růstu a hladověním půdy, budou ekosystémy Země stále více a nezadržitelně přeměňovány na produkci potravin a nástroje k produkci potravin.

Kultury sběračů a lovců mají vestavěnou kontrolu populace, jelikož závisí na rostlinách a zvířatech, nemohou příliš sklízet bez bezprostřední škody. Ale zemědělství nemá podobné strukturální omezení na nadměrné využívání zdrojů. Pravdou je pravý opak. Pokud jeden zemědělec opustí půdu ležící ladem, první soused farmy získává výhodu. Zemědělství vede jak k potravinovému vzestupu, tak k populační explozi. (Nemohu si pomoci, ale divím se, že konzumace mase na vrcholu potravinového řetězce, kdy bude snížena populace, je všeobecně zodpovědnější čin, jako konzumace obilí ve spodu potravinového řetězce, která zabezpečí větší populaci. V určitém bodě lidé musejí dostat zprávu ke zpomalení svého chovu.)

Můžeme přijmout zákony, které zastaví některé škody působené zemědělstvím, ale tyto normy sníží úrodu. Jakmile se jídlo stane nedostatečným, zákony budou zrušeny. Nejsou žádné strukturální omezení na škodlivé ekologické tendence zemědělství.

Toto vše znamená, že zemědělství je v podstatě neudržitelné.

Stejně tak zemědělství vytváří sociální a politické škody. Přebytek je vzácný a pomíjivý u sběračů a lovců, zatímco u zemědělství je hlavním cílem. Přebytek musí být ukládán, což vyžaduje technologie a materiály k výstavbě úložiště, lidi k jeho střežení a hierarchickou organizaci k centralizaci úložiště a rozhodování, jak bude rozšiřováno. Nabízí také cíl pro lokální boje o moc a krádeže sousedními skupinami, čímž zvyšuje rozsah válek. Se zemědělstvím se moc koncentruje do méně a méně rukou. Ten kdo vládne přebytku, ovládá skupinu. Zemědělství tak přirozeně narušuje osobní svobodu.

Koncovým bodem Cohenova kulturního kontinua je průmyslová společnost. Industrialismus je skutečným leskem zemědělství, protože je průmysl závislý na zemědělství, které poskytuje levné suroviny, jimž může být „přidána hodnota“, prostor k externalizaci znečištění a dalších nákladů, a zdroje levné pracovní síly. Průmyslové kultury mají obrovské ekologické stopy, nízkou porodnost a vysoké mzdové náklady, výsledkem je plýtvání obrovského množství zdrojů – vzdělávání, komplexní infrastruktura, úrovně vlád a právní struktury, a tak dále – na každého člověka. Tuto úroveň složitosti nelze udržet přímo v systému. Energie a zdroje proto to musí být čerpány z odlehlých zemědělských oblastí. Tam venku leží jednodušší kultury, vysoká porodnost, a výsledné nízké náklady na práci, které musí dotovat komplexnost průmyslu.

Průmyslové kultury musí také externalizovat náklady z venkovských míst prostřednictvím znečištění a vývozu odpadu. Města exportují svůj odpad do venkovských oblastí. Průmyslové kultury dotují a zálohují tyranské režimy, aby udržely nízké ceny zdrojů a mzdové náklady. Tyto tendence vysvětlují, proč nyní USA přešla z agrární základny na průmyslovou, Američané si již nemohou dovolit konzumovat produkty vyrobené doma a musí se obrátit na agrární země, jako Čína a Mexiko nebo despotické režimy jako je Saudská Arábie pro levné vstupy. Třetí svět je místo, kde první svět externalizuje ohromné břemeno zachování složitosti industrializace. Ale v určitém okamžiku nebude místo k externalizaci.

Zahrádkářstvím k záchraně

Jak jsem zmínil, Cohen vyhledával jinou formu kultury mezi sběrači a lovci a zemědělci. Jsou zde zahrádkáři, kteří používají jednoduché metody, jak navýšit užitečné rostliny a zvířata. Zahrádkářství v tomto smyslu je obtížné přesněji definovat, neboť většina sběračů a lovců má tendenci pěstovat do určitého stupně, většina zahrádkářů sbírá divoké jídlo, a v určitém okamžiku mezi kopáčem a pluhem lidé museli být nazvaní zemědělci. Mnoho antropologů se shoduje, že zahrádkářství obvykle zahrnuje neplodné období, zatímco zemědělství překonává tuto potřebu skrze střídání plodin, hnojením či jinými technikami. Zemědělství je také většího rozsahu. Stručně řečeno, zahrádkáři jsou zahradníci, spíše než zemědělci.

Zahrádkáři se zřídka organizují do úrovně větší než kmen či malá obec. I když jsou někdy ovlivněni monoteismem, bohy a mesiášskými posly svých zemědělských sousedů, zahrádkáři udržují víru v duchy země a nazírají na Zemi jako na živou bytost. Většina zahrádkářských společností je mnohem více rovnostářská než zemědělci, postrádají despoty, armády a centralizovaně řízené hierarchie.

Zahrádkářství je nejúčinnější metoda známá pro získávání potravy, měřená obratem investované energie. Zemědělství může být myšleno jako intenzifikace zahrádkářství, použití více práce, půdy, kapitálu a technologií. To znamená, že zemědělství, jak je známé, zpravidla potřebuje více kalorií k práci a zdrojů, než může být vyrobeno v potravinách, a tak je na špatné straně klesajících výnosů. Toto je dobrá definice neudržitelnosti, zatímco zahrádkářství je pravděpodobně na pozitivní straně křivky. Godesky (10) věří, že toto je tím, jak může být zahrádkářství odlišeno od zemědělství. Toto může trvat několik tisíciletí, jak se učíme, ale zemědělství nakonec bude vyčerpávat planetární ekosystémy a zahrádkářství nemusí.

Zahrádkáři užívají polykultur, stromů s plodinami, trvalky a omezeného množství obdělávané půdy, a mají intimní vztah s různými druhy rostlin a živočichů. Toto zní jako permakultura že? Permakultura, která podporuje zahrádkářské ideály než ty zemědělské, může nabídnout cestu zpět k udržitelnosti. Zahrádkářství má strukturální omezení proti velkému počtu populace, hromadění přebytku a centralizovanému vedení a mocným kulturám. Zemědělství nevyhnutelně vede ke všem z nich.

Strmá cena  

Vzdali jsme neodmyslitelného dobrého zdraví, stejně jako osobní svobody, když jsme přijali zemědělství. Kdysi jsme viděli úspěchy jako zákon Hummaribi, Velká listina práv a svobod jako milníky na cestě lidstva k spravedlivé a svobodné společnosti. Ale já je začínám vnímat jako stále větší a větší zoufalství, které zadržují odtoku záplav porušování lidských práv a centralizace moci, které jsou vlastní zemědělské a průmyslové společnosti. Zemědělství vždy vyústí v koncentraci moci elity. Je to nevyhnutelný důsledek velkého přebytku, který je centrem zemědělství.

Není náhoda, že třetí etika permakultury zápolí s problémem přebytku. Mnoho permakulturníků pochopilo, že Mollisonovo jednoduchý příkaz ke sdílení přebytku sotva poškrábal povrch obtíží. Toto je důvod, proč jeho rané formulace byly často modifikovány do poněkud méně problematického „návratu přebytků“ či „reinvestování přebytku“, ale skutečností je, že se tato verze ještě nestabilizovala do společně držené fráze, jako jsou dvě ostatní etiky: „Péče o Zemi“ a „Péče o lidi“, to mi říká, že permakulturníci nejsou skutečně vypořádáni s problémem přebytku.

Problémem nemusí být přijít na to, jak se vypořádat s přebytkem. Můžeme třeba vytvořit kulturu, v níž přebytek a strach a chamtivost, které to dělají žádoucím, nebudou již strukturální výsledky našich kulturních praktik. Jared Diamond může mít pravdu, a zemědělství a zneužívání se může ukázat jako deset tisíc let chybný krok na cestě k rozvinuté lidskosti. Zahrádkářský způsob života, který to zahrnuje, může nabídnout cestu k lidské svobodě, zdraví a spravedlivé společnosti.

Poděkování

Jsem hluboce zavázán Jasonu Godeskymu a Anthropik Tribe, že mě jako první upozornili na spojení mezi permakulturou a zahrádkářskými společnostmi, a za formulaci několika dalších myšlenek vyjádřených v tomto článku.

Reference:

1. Diamond, Jared. The Worst Mistake in the History of the Human Race. Discover, May 1987.
2. Mollison, Bill. (1988). Permaculture: A Designers’ Manual. Tagari.
3. Cohen, Yehudi. (1971). Man in Adaptation: The Institutional Framework. De Gruyter.
4. Lee, R. and I. Devore (eds.) 1968. Man the Hunter. Aldine.
5. Harris, David R. An Evolutionary Continuum of People-Plant Interactions. In Foraging and Farming: The Evolution of Plant Exploitation. Harris, D. R. and G.C. Hillman (eds.) 1989.
6. Milton, K. 1984. Protein and Carbohydrate Resources of the Maku Indians of Northwestern Amazonia. American Anthropologist86, 7-27.
7. Harlan, Jack R. Wild-Grass Seed Harvesting in the Sahara and Sub-Sahara of Africa. In Foraging and Farming: The Evolution of Plant Exploitation. Harris, D. R. and G.C. Hillman (eds.) 1989.
8. Goodman, Alan H., John Lallo, George J. Armelagos and Jerome C. Rose. (1984) Health Changes at Dickson Mounds (A.D. 950–1300). In Paleopathology at the Origins of Agriculture, M. Cohen and G. Armelagos, eds. Academic.
9. Braudel, Fernand (1979). Civilization and Capitalism, 15th–18th Century: The Structures of Everyday Life. Harper and Row.
10. Godesky, Jason (2005). Human Societies are Defined by Their Food. http://rewild.info/anthropik/2005/10/thesis-8-human-societies-are-defined-by-their-food/index.html

Zdroj: http://www.patternliteracy.com/203-is-sustainable-agriculture-an-oxymoron