Jeden z mých nejlepších přátel je velice… byl velice schopný chirurg. Během diskuze, v níž se účastnil, o problémech s technologiemi a pokrokem, mu někdo řekl: „Ty, jakožto chirurg, určitě víš vše o pokroku v chirurgii?“ Odpověděl vtipně jako vždy: „Jsem si určitě vědom pokroku v oblasti lékařství. Ale zeptejte se sami sebe na následující otázku: V současnosti děláme transplantace srdce, transplantace jater a transplantace ledvin. Nicméně odkud tyto ledviny, tyto srdce a tyto plíce pocházejí ve skutečnosti? Musí být zdravými orgány. Nesmí být postiženy nemocemi nebo podobně. Mimo to, musí být čerstvé. Ve skutečnosti, je tu jen jeden zdroj: dopravní nehody. Učiníme-li provoz bezpečnějším, bude méně z těchto úžasných operací prováděno.“

Samozřejmě, každý byl poněkud překvapen a také poněkud šokován. Bylo to velmi vtipné, ale byla to také skutečná otázka.

* * *

„Technologie s “T” není specifická jako stroj nebo elektřina. Technologický fenomén se stává oddělený od stroje.“ – Jacques Ellul

* * *

Jednou z iluzí, jíž se dnes snaží mnozí prosadit mezi lidi, je aby věřili, že technologie je dělá svobodnější. Když používáte dostatek technických pomůcek, budete svobodnější.

Svobodným dělá koho?

Jídlo zdarma je pěknou věcí. Je to pravdivé, pokud máte peníze. Svobodně si můžete koupit auto, takže můžete cestovat. Můžete jet celou cestu až na druhou stranu světa. Na Tahiti. Takže vidíte: technologie přináší svobodu. Můžeme poznat celý svět. To je fantastické. Takže svět svobody je otevřen všem.

Jen pro malý příklad související s používáním aut:

Jakmile začnou prázdniny tři miliony Pařížanů se rozhodne nezávisle na sobě pro středomoří se svými auty. Všech třech milionů lidí se rozhodlo udělat to samé. Takže se ptám sám sebe, zda nám auto skutečně přináší tolik svobody. Tito lidé se na chvíli nezamysleli, že ve skutečnosti jsou zcela řízení technologiemi a životy, jenž vedou. Že ve skutečnosti vytváří masu. Koherentní celek.

* * *

Ve společnosti, jako je ta naše, je téměř nemožné určit osobu, která je zodpovědná. Pro jednoduchý příklad: Někde byla postavena přehrada a praskne. Kdo je za to zodpovědný? Geologové ji vyhodnotili. Zkoumali terén. Inženýři vypracovali stavební plány. Dělníci ji postavili. A politici rozhodli, že by přehrada měla stát na tomto místě. Kdo je za to zodpovědný? Nikdo. Nikdy nikdo není zodpovědný. Kdekoliv. V celé naší technologické společnosti je práce tak roztříštěna a roztrhána na malé kousky, že nikdo není zodpovědný. Ovšem ani nikdo není svobodný. Každý má svůj vlastní, specifický úkol. A to je vše, co má dělat.

Jen zvažte například tuto příšernou výmluvu… Byla tou jednou z nejhorších věcích, jíž jsem kdy slyšel. Tato osoba obviněna za koncetrační tábor Bergen-Belsen, byla vyslýchána v průběhu osvětimského soudního procesu… norimberského soudního procesu týkajícího se Osvětimi a Bergen-Belsenu. „Ale neviděl jste tu hrůzu? Všechny ty mrtvoly?“ On odpověděl: „Co jsem mohl dělat? Kapacita pecí byla příliš malá. Nemohl jsem zpracovat všechny ty mrtvoly. Způsobilo mě to mnoho problémů. Neměl jsem čas přemýšlet o těchto lidech. Byl jsem příliš zaneprázdněn tímto technickým problémem mých pecí.“ Toto byl klasický příklad nezodpovědného člověka. Vykonával svůj technický úkol, nic jiného ho nezajímalo.

* * *

V tzv. tradiční společnosti, jako například západní společnost ve středověku, je technologie řízena určitými pravidly. Náboženskými pravidly například. V některých společnostech bylo například zakázáno obdělávat půdu kovovými nástroji. Země byla považována za Matku a nesmělo se ji ubližovat nějakým způsobem se železným nástrojem. Toto bylo pravidlo. Z obdobných důvodů Egypťané nepoužívali žádná kola. Hyksos dávno věděl o kolu. Takže jej měli Egypťané. Ale nepoužívali ho, neboť vypadalo jako zvěrokruh. A smrtelníci nemohou používat zvěrokruh pro materiální účely.

Abych byl upřímný, nemyslím si, že technologie minulosti, je srovnatelná se současnou technologií. V minulosti technologie byla prostředkem k dosažení určitého cíle. Ať už cílem toho bylo sousoší či zemědělství nebo lov, nebylo důležité. Používané technologie byly relativně stabilní. Zůstaly více méně stejné a byly někdy velmi důmyslné. Byly neuvěřitelné zručné v zabíjení slonů. Takže jejich techniky byly velmi chytré. Nicméně, byly bez prvku nepřiměřenosti, jenž je charakteristiká pro technologie dnes.

Byly technologiemi předávanými z generace na generaci, měnily se jen velmi málo. Víme, na základě vývoje technologií v římských dobách a ve středověku, že trvalo sto let, než došlo na změnu technologií. Samozřejmě, technologie měla jistou účinnost. Avšak ta byla vykompenzována stabilitou.

Ve středověku tu byly náboženské předpisy, částečně křesťanské, částečné odvozeny od všeobecného přesvědčení, které souvisely s prací a podobnými záležitostmi. A tyto pravidla jsou důležitější než zařízení nebo nástroje. Ale někdy během čtrnáctého či patnáctého století lidé v západním světě začali vše zpochybňovat. Všechny existující jistoty a odsouzení byly vyhozeny přes palubu. Pojem tradiční byl podroben přezkoumání. Toto je velmi důležité. V minulosti bylo vše založeno na tradici. A najednou například ve Francii v patnáctém století byly všechny tradice vyhozeny přes palubu. Najednou už nebyly důležité. Staré hodnoty a zvyky zastaralé. Najednou se všichni cítili svobodní v dělání, co chtěli. A současně v oblasti vědy četnostmi „pravd“, řekněme si, byly podkopány stávající přesvědčení. Také z této doby pochází diskuze o tom, zda je Země středem vesmíru. Vše je velmi typické.

* * *

Myslím, že je to skutečně naší největší tragédií a naším největším hříchem. Vstoupili jsme do těchto společností s tím, že tito lidé byli divoši. Že téměř nebyli lidmi. Uvědomili jsme si, že tu mohlo být i něco pravdy skryto v jejich pojetí. Dva příklady:

Začneme s tím, že jsme nabyli dojmu, že používáme veškeré bohatství těchto zemí. Nicméně, udělali jsme tak jen z našeho vlastního průmyslového hlediska. Takže jsme zničili tradiční zemědělství a nahradili jej tím, co nazýváme „průmyslové“ zemědělství. To jest arašídy za výrobu ropy, kokoa fazolí, cukrové třtiny a tak dále. A současně jsme nutili členy těchto společností, aby poslouchali své dobyvatele. Kontakty byly možné až poté, co jste si je první podmanili. A my jsme vždy vyhráli, protože jsme byli mnohem technologicky pokročilejší.

Mnoho základních věcí bylo v té době zničených. Věcí, jenž bylo potřebných, aby bylo možné žít. Odkud jsme přišli? Jaký je smysl života? Tito lidé našli odpovědi na tyto otázky. A neměli jsme právo zničit tuto odpověď. Zničili jsme jejich sociální struktury a také celý systém jejich životní filozofie. Jejich představy o světě a vesmíru.

* * *

Co je posvátné v jedné společnosti, není vždy posvátné v jiné. Ale lidé vždy respektovali věci. A pokud tu byla moc, která zničila tyto posvátné věci, tyto prvky považovány za posvátné určitou společností, pak tato moc byla ctěna a respektována lidmi. Neboť byla jasně mocnější. Takže tu byla nová věc, jenž byla více posvátná než ta stará.

Co je nyní tak hrozné v naší společnosti, je, že technologie zničila vše, co lidé kdy považovali za posvátné. Například, příroda. Lidé dobrovolně přijali technologii jako něco posvátného. Toto je skutečně hrozné. V minulosti byly posvátné věci vždy odvozeny od přírody. V současnosti byl charakter zcela znesvěcen a považujeme technologie jako něco posvátného. Přemýšlejte například nad povykem, když probíhá demonstrace. Každý je pak velmi šokován, když je zapáleno auto. Tak posvátný objekt je zničen.

* * *

Toto je jedno ze základních pravidel technologií. O tom není pochyb. Každý technologický pokrok má svou cenu. Lidské štěstí má svou cenu. Musíme se vždy ptát sami sebe, jaká je cena, jíž musíme za něco zaplatit. Vezmněme v úvahu následující příklad: Když se Hitler dostal k moci, všichni považovali Němce za šílence. Téměř všichni Němci ho podporovali. Samozřejmě, přinesl konec nezaměstnanosti. Vylepšil pocit z obchodu. Vytvořil vlnu hospodářského růstu. Pokud by mohla špatně informovaná populace vidět všechny tyto ekonomické zázraky, byla proti němu? Měli si jen položit otázku: Kolik nás to bude stát? Jakou cenu musíme zaplatit za tento hospodářský pokrok pro silné postavení obchodu a zaměstnanosti? Co nás to stálo? Pak bychom si uvědomili, že by náklady byly příliš vysoké. Ale toto je typické pro moderní společnost. Tato otázka bude vždy vyžadována v tradičních společnostech. V takových společnostech se lidé ptají: Pokud tímto rozruším řád věcí, jakou cenu si to bude vyžadovat po mě?

Moudrost nepřichází z intelektuální reflekce. Té je dosaženo v dlouhém procesu předávání z generace na generaci. (Je to) Akumulace zkušeností v přímém vztahu s přirozeným sociálním prostředím. Příroda nám slouží jako příklad. Musíme se zbavit sami všeho toho. V technologické společnosti není tradiční moudrost brána vážně.

* * *

Technologie nás zavazuje žít rychleji a rychleji. Vnitřní reflexe se nahrazuje tímto reflexem. Reflexe zde znamená, že poté co jsem prošel zkušeností, přemýšlím o této zkušenosti. V případě reflexu okamžitě víte, co je třeba udělat v určitém okamžiku. Bez přemýšlení. Technologie vyžaduje po nás, abychom již nepřemýšleli o těchto věcech. Když jedete autem 150 km za hodinu, nepřemýšlíte o tom, že budeme mít nehodu. Vše závisí na reflexu. Jedinou věcí, kterou po nás vyžaduje technologie, je abychom: Nepřemýšleli o tom. Používejte vaše reflexy.

* * *

Neboť efektivita technologií vede k větší moci. Ale také k více rizikům. Pro efektivitu všechno. Všechno ostatní je periferní. Včetně rizik z toho. Ale v případě větší moci a větších rizik se také musí změnit sami lidé. Musí být dostatečně nezávislí, aby kontrolovali tuto moc a možná, aby ji plně využili. A musí se snažit, aby zabránili rizikům. Takže je pro lidi nutné se rychle měnit, aby mohli uplatňovat technologie správným způsobem a ne jen efektivně. To je důvodem, proč se musí něco změnit. Jak již dávno řekl francouzský filozof Bergson, v roce 1930: Čím více moci mají lidé, tím větší sílu mysli potřebují. Musí tu existovat způsob zdokonalování se. Avšak když lidé myslí jen na jednu věc, a to na moc, a dostane se jim kontroly nad prostředky moci, budou užívat tuto moc tak rychle, jak je to možné, bez toho, aby o tom přemýšleli.

* * *

Technologie netoleruje jakékoliv rozhodnutí na ní přenesené. Nebo spíše: technologové ne snadno tolerují lidi vyjadřující morální či etický úsudek o tom, co dělají. Ovšem úsudek etických, morálních a duchovních rozhodnutí je vlastně nejvyšší hodnotou lidstva. Takže jsem okraden o mé nejhlubší svobody. Takže, co jsem řekl o technologií a technologech, není pro ně důležité. Nebude je to odvracet od toho, co dělají. Jsou zařeknutí v jejich průběhu. Pro technologa není svobody. Je podmaněn Je vytrénován svými zážitky a úkoly, jichž musí dosáhnout. Není svobodný při provádění těchto úkolů. Dělá to, co na něj nárokuje technologie. Toto je důvod, proč si myslím, že svoboda a technologie si vzájemně odporují.

* * *

Lidská technologie je vytvářena od doby, kdy se jeví, že se lidé cítí nešťastně. Obyvatele měst například žijí v zcela mrtvém prostředí. Města se skládají z cihel, cementu. betonu a tak dále. Lidé nemohou být šťastní v takovém prostředí. Takže trpí psychickými problémy. Zejména v důsledku sociálního klimatu, ale také v důsledku rychlosti, jíž jsou nucení žít. Člověk je speciálně vhodný pro život v lůně přírody. Takže člověk se stává duševně nemocný. A pro zmírnění těchto psychickým onemocnění je tu lidská technologie, stejně jako zdravotnická technologie. Nicméně lidská technologie musí umožnit člověku žít v nepřirozeném prostředí. Stejně jako v případě hlubinného potápění.

Znám mnoho lidí, kteří se dívají na reklamy, protože jsou tak legrační. Poskytují odpočinek a rozptýlení. Lidé přicházejí domů po celodenní práci, z níž přichází malé uspokojení, a cítí, že je potřeba rozptýlení a zábavy. Slovo zábavné je samo o sobě již velmi významné. Když Pascal používal slovo zábavné, mínil tím lidi, kteří následovali cestu Boží a odchýlili se od cesty, jenž vede k Bohu, kvůli rozptýlení a pobavení se. Místo přemýšlení o Bohu, se sami bavili. Takže, namísto toho, aby přemýšleli o problémech, jenž jsou vytvořeny technologií a naší prací, se chceme sami bavit. A tato zábava je nám dodávána pomocí technologie. Nicméně pomocí technologie, která vychází z lidské technologie. Například pracujícím lidem jsou nabízeny zábavy, jež mají sloužit jako náhražka.

Mediální éra je také éra osamělosti. Toto je velmi důležitý fakt. Můžeme toto také vidět v mládí. V roce 1953 tu byli tzv. „rebelové bez příčiny“. Studenti, kteří se vzbouřili ve Stockholmu. Toto byla první vzpoura mladých rebelů bez příčiny. Měli vše. Byli šťastní. Žili v pěkné společnosti. Nechybělo jim nic. A na jednou na Silvestra vyšli do ulic a všechno zničili. Nikdo to nechápal. Ale oni potřebovali něco jiného namísto spotřeby a technologií.

Pokud lidé ztratí motivaci pro život, mohou se stát dvě věci. Jen málokdy se stane, že můžeme přijmout tuto skutečnost. V takovém případě se rozvíjejí sebevražedné sklony. Obyvkle se snaží najít útočiště v rozptýlení. Již jsme o tom mluvili. Nebo se stávají depresivní a začnou polykat prášky. Takže pokud si lidé uvědomí svou situaci a reagují na ní, jak se obvykle děje v západní společnosti, stanou se depresivními a znechucenými. Takže prostě jen nepřemýšlí o své situaci a jednoduše pokračují. Jezdí rychleji a rychleji. Nevadí kde, jak dlouho, jak je to rychle.

* * *

Vzhledem k naší technologii, nyní máme svět, v němž je situace lidstva zcela změněna. Co tím chci říct, je to, že : lidstvo v technologickém světě je připraveno vzdát se své nezávislosti výměnou za nejrůznější druhy zařízení a výměnou za spotřební zboží a určité jistoty. Stručně řečeno, výměnou za balíček opatřeních pro welfare, jenž mu nabízí společnost. Když jsem o tom přemýšlel, nemohl jsem si nevzpomenout na příběh z Bible o Ezauovi a čočkové polévce. Ezau, který je hladový, je připraven vzdát se požehnání a božímu zaslíbení výměnou za nějaký čočkový vývar. Stejným způsobem jsou moderní lidé připravení vzdát se nezávislosti výměnou za nějakou technologickou čočku. Jde o to, že Ezau přijal extrémně nepříznivou výměnu, a že ten, kdo se vzdá svého postavení nezávislosti umožní sobě být také tím podveden, technologickou společností. Zužuje se to na skutečnost, že se vzdá své nezávislosti výměnou za řadu lží. Neuvědomuje si, že je manipulován v jeho výběru. To, že se mění interně reklamy v médiích a tak dále. A když si uvědomíte, že manipulátor, autor reklam a propagandy je sám manipulován, pak se nemůže poukázat na jednoho viníka jako odpovědného. Není to ani inzerent ani jeho špatná veřejnost. Všichni jsme zodpovědní ve stejném rozsahu.

* * *

Hned z počátku jsem byl často ostře kritizován ve Spojených státech například z toho, že jsem údajně kalvinista. A kalvinista je pesimistický a tak dále. Ale nejsem kalvinista. Nepochopili nic z mé teologie, ale nezáleží na tom.

Ale, na čem záleží je, že pesimismus ve společnosti jako je ta naše, může vést jen k sebevraždě. Toto je důvod, proč musíte být optimističtí. Musíte strávit svou dovolenou v Disneylandu. Pak jste skutečný optimista. Se vším, co tu vidíte, už nemusíte myslet na nic jiného. Jinými slovy, ti, kteří mě obviňují z pesimismu, mě ve skutečnosti říkají: Nenecháte lidi, aby klidně spali. Takže nechte vše svému průběhu, nikdy nezasahujte, stačí jen dobře spát a všechno skončí dobře.

Rozhodně bych nechtěl, aby má slova byla příliš pesimistická a příliš nepřístupná. A chtěl bych vysvětlit, že lidé jsou zatím trochu lidmi – všimněte si, že říkám trochu – a zatím mají lidské potřeby; a mohou ještě cítit lásku a soucit a pocity z přátelství.

Otázkou nyní je, zda jsou lidé připravení nebo ne si uvědomit, že jsou ovládnutí technologiemi. A uvědomit si, že technologie je utlačuje, nutí je dělat určité povinnosti a určuje jim podmínky. Jejich svoboda nastane, když se stanou vědomí těchto věcí. Nebo, když si uvědomíme to, co určuje náš život, dosáhneme nejvyššího stupně volnosti. Musím se ujistit, že ji mohu analyzovat, stejně jako mohu analyzovat kámen či jiný předmět, který mohu analyzovat a pochopit ze všech úhlů. Jakmile budu schopen rozebrat celý tento technologický systém do jeho nejmenších součástek, začne má svoboda. Avšak také vím současně, že mi technologie dominuje. Takže neříkám, „Jsem tak silný, že technologie na mě nemá“. Samozřejmě technologie mě drží. Vím to velmi dobře. Jen používání… telefonu například, používám ho po celou dobu. Neustále těžím z technologie.

Takže si můžeme položit otázku, zda je skutečně nějaký smysl v tom všem na prozkoumání. Ale jeho vyhledávání nemůže být přísně intelektuální činnost. Hledání smyslu znamená, že potřebujeme radikální diskusi o moderním životě. Abyste znovu objevili smysl, musíte probrat vše, co smysl nemá. Jsme obklopení předměty, které jsou pravda efektivní, ale jsou naprosto zbytečné. Umělecké dílo na druhé straně má smysl různými způsoby nebo ve mě vyvolává city a emoce, kdy můj život nabývá smyslu. To není případ s technologickým produktem.

A na druhé straně máme povinnost znovuobjevit některé základní pravdy, jenž zmizely kvůli technologiím. Můžeme také nazývat tyto pravdy hodnotami – důležitými, skutečnými hodnotami, které zajišťují, že lidé vnímají své životy, jaký mají smysl. Jinými slovy, jakmile přijde okamžik, kdy si myslím, že situace je skutečně nebezpečná, nemohu to učinit jakkoliv s čistě technologickými prostředky. Pak musím zaměstnat všechny své lidské a intelektuální schopnosti a všemi mými vztahy s ostatními vytvořit protiváhu. To znamená, že když si myslím, že hrozí katastrofa, a že ohrožující vývoj vede k osudu lidstva, jak jsem psal o vývoji technologie, jako člen lidstva musím odporovat a musím odmítnout uznat, že toto je osud. A v tuto chvíli konečně děláme to, co lidstvo dělá vždy v okamžiku, kdy mu hrozí osud. Jen pomyslete na všechny řecké tragédie, v nichž lidstvo stojí proti osudu a říká: Ne, chci aby lidstvo přežilo, a chci svobodu pro přežití.

V takových chvílích je třeba stále milovat naději, ale ne naději, že dosáhnete rychlého vítězství, a dokonce i menší naději, že čelíme snadnému boji. Musíme být přesvědčení, že budeme pokračovat v naplňování naší role lidí. Ve skutečnosti to není nepřekonatelná situace. Neexistuje žádný osud, jenž nelze nepřekonat. Musíte prostě mít pádné důvody pro vstup do boje. Potřebujete pevné přesvědčení. Skutečně je nutné, aby lidé zůstali lidmi.

Tento boj proti osudu technologií bude absolvován námi skrze drobné akce. Musíme pokračovat s malými skupinami lidí, kteří se znají vzájemně. Nebude to nějaké velké množství lidí nebo nějaké velké organizace nebo velké skupiny politických stran, jenž dokáží zastavit tento vývoj.

To, co jsem právě řekl, nezní příliš efektivně samozřejmě. Pokud jsme proti věcem, které jsou příliš efektivní, musíme se snažit být ještě více efektivní. Dokud to neobrátíme na nejúčinnější způsob.

Ale musíme i nadále doufat, že lidstvo nevymře a bude předávat pravdy z generace na generaci.

* * *

Tato esej je překladem dokumentu „Zrada technologií: Portrét Jacquese Ellula“ (The Betrayal by Technology: A Portrait of Jacques Ellul).

Jacques Ellul, který se narodil v lednu roku 1912, byl francouzský filozof, profesor práva, sociolog, teolog a křesťanský anarchista. Ellul byl po dlouhou dobu profesorem historie a sociologie instituce Právnické fakulty a ekonomických věd na univerzitě v Bordeaux.

Ellul napsal na 58 knih a více než tisíc článků během svého života, z nichž mnohé probíraly propagandu, dopad technologií na společnost a interakci mezi náboženstvím a politikou. Hlavním tématem Ellulova práce se ukázaly být hrozby pro lidskou společnost a náboženství vytvořené moderními technologiemi. Mezi jeho nevlivnější knihy patřila kniha The Technological Society (Technologická společnost), která byla také například jednou z nejoblíbenějších knih Teda Kaczynského aka Unabombera, další Ellulovo nejvlivnější knihou byla Propaganda: The Formation of Men’s Attitudes (Propaganda: Formace lidského postoje).

Uznávaný mnoha filozofy, Ellul trénoval sociology, kteří přistupovali k otázce technologií a lidskému jednání z dialektického hlediska. Jeho trvalým zájmem byl vznik technologické tyranie nad lidstvem. Jako filozof a teolog dále zkoumal náboženství technologické společnosti.

Ellul zemřel v roce 1994. V roce 2000 byla skupinou bývalých studentů Ellula založena International Jacques Ellul Society (Mezinárodní společnost Jacquese Ellula). Tato společnost, jenž zahrnuje vědce z různých oborů, se věnuje i nadále Ellulovo dědictví a diskutuje současný význam a důsledky jeho práce.

Knihu The Technological Society si můžete přečíst online, je ke stažení na http://puntickovanichrobaci.noblogs.org/ke-stazeni/.