Viděl jsem anti-tech grafity po celém mém městě po velkou část desetiletí. Samozřejmě během měsíců se v hloučkách objevovaly, pak pomalu mizely, jak je úřady odstraňovaly. Některá místa, obrázky nebo slogany se zdálo, že se objevovaly jen jednou, zatímco jiné byly zjevně na pochybných místech, kde pravidelně docházelo k odstraňování a pomalování. Celé roky jsem přemýšlel, kdo tím ušlechtilým, že dělá mé procházky a projížďky na kole mnohem vzrušující, může být. Legračním synchronismem jsem se nakonec setkal s „IRL“ (1) prostřednictvím společného přítele ve stejném týdnu, kdy jiný můj kamarád odstartoval antitechnologický magazín. Putovali jsme asi hodinu po celém městě, za sklady, ke kolejím a pod mosty, abychom probírali tuto velmi zvláštní podskupinu grafitů. A byly udělány některé úpravy pro přehlednost. – Renzo

Renzo: Takže, jsi antitechnologický sprejer. Co to znamená?

IRL: Jsem sprejer, který věří, že technologická společnost je největší hrozbou pro lidskou svobodu, a to se odráží v mém umění nebo vandalismu nebo, jak to chceš nazývat.

Renzo: Jaký druh grafitů děláš?

IRL: Pohrávám si se vším, s čím můžu. Značkuji, škrábám, šablony, samolepky, znetvořuji billboardy, lepím plakáty. Opravdu to závisí na obrázku nebo zprávě a povrchu a okolí.

Renzo: Proč grafity a ne letáky nebo literaturu nebo webové stránky?

IRL: Tak zaprvé jsem sprejer, nikoliv autor nebo web designer nebo cokoliv jiného. Ale také si myslím, že je tu dnes informační zahlcení, a potřebuješ být agresivní k proražení skrze tento binec a získat pozornost lidí. Společnosti používají bilboardy a venkovní reklamy, protože to funguje. Neustále se snaží přijít na to, jak dostat své zprávy na každý rovný povrch. Takže já též.

Renzo: Proč jsi „IRL“?

IRL: Ok, takže si myslím, že to není jen tím, že venkovní reklama je efektivní, je také venku. Když zjistíš, že grafity najdeš v reálném světě; něčí ruce ho tam daly a můžeš se toho dotknout tvými vlastními. Mé grafity je odměnou pro ty, kteří jdou z domu a chtějí, aby je viděli znovu. Mé nejlepší věci najdeš, když jdeš pěšky. Fotky u tohoto článku jsou první, které jsem poskytl k ukázání online, ačkoliv jsem si vědom fotek mé práce, které byly postovány jinými lidmi a staly se populární. Když jsem zjistil, že tam byla zkratka z reálného světa, v němž jsem žil, bylo to tak sprostý, že jsem to nemohl nechat jen tak jít.

Také mám podivné potuchy, že jak vláda/korporace téměř každou část lidského života sledují v reálném čase – přes chytré telefony, sociální média, bankovní účty, GPS, a tak dále – že pak budou mít seznam lidí, kteří se nezjevují ve většině nebo některých těchto místech (to není potucha, to je předpověď ředitele Google), tito lidé budou posměšně říkat „Irls“. I když možná jen budou říkat potenciální terorista a líčit jako antisociální.

Renzo: Můžeš říct něco víc o grafity existenci v reálným světě a možná o tom, jak se to vztahuje k divokosti?

IRL: Myslím, že způsoby, kterými komunikuji s městem se zásadně liší od způsobů, jimiž to mnoho lidí dělá. Lezu, prozkoumáván nejen ta místa s krámy nebo továrny, ale místa pro malování, skrývání, sledování z nich,… Jsem pronásledován policií, a obdobně já hlídám je pro dosažení toho, co chci. Když se něco mění jako garáže, bytové výstavby nebo výkladní skříně, přemýšlím o tom, jak změnit tento proces. Rád bych si myslel, že je to méně domestikovaný způsob interakce s mým světem.

Také hodně grafitů se objevuje v opuštěných prostorách, které, protože příroda je útočná, se rychle stávají divokými prostory. Potloukám se a prozkoumávám hnijící domy, rozpadající se továrny, tunelové systémy, prázdné sklady, prostor pod mostem, staré základy v lese, uzavřená zdravotnická zařízení,… A tohle jsou stejná místa, která kudzu, jedovatá škumpa, liána loubince pětilistého prostupují a trhají. Merlík a divizna prodírají podlaží. Mývalové, krysy, vačice, a všechny druhy ptáků si staví pelechy. Bezdomovci stejně tak.

Renzo: Proč nevyhledáš tyto věci v prostorách divočiny? Proč zůstáváš ve městě, pokud to, co chceš je divokost?

IRL: No, jsem také výtvorem mého životního prostředí. Musel jsem přijmout před pár lety, že jsem skutečně více vzrušený zříceninami než divočinou. Vyrůstal jsem na místě bez možnosti ocenit znovuzrození, kde bylo jen pár nezastavěných prostorů vydlážděných v mých raných a středně dospívajících letech. Má představa o divočině se zdá být, správně nebo ne, místem, který dosud nezničil průmysl. To mi nedává naději. Ale místo, které se obnovuje z průmyslu, mi dává naději do budoucna. Není to věc, kterou jsem byl nadšený, když jsem si to uvědomil, ale je to, čím to je. Cítím se pohodlněji v boji než v letu.

Renzo: Pojďme trochu mluvit o některých konkrétních projektech. Řekni mi něco o tom, že „Facebook je nuda“.

IRL: Tohle bylo impulzivní. Šel jsem a tam byla dlouhá prázdná zeď, která potřebovala něco, a já jsem prostě jen měl rozhovor s přítelem o všech věcech, abych měl Facebook, a všechny ty důvody jsem odsunul. Napsal jsem „Facebook je kurva nuda“. Zdálo se to jako nejmizernější věc, která se mohla říct v roce 2013. Každý ví, že tento shit ničí vaše soukromí, snižuje vaše přátelství na mělká gesta a dělá lidi narcistickými, a nikoho to nezajímá. Ale nařčení, že to prostě nedokáže bavit… To je kruté. Můj kamarád, který využívá sociálních medií, mi ukázal o pár dní později, že to kolovalo na facebooku, instagramu, atd. Cítil jsem dobře, že to konečně někdo řekl. Takže jsem to napsal tucet krát v našem městě, a pak ve městech po celé USA. Jedno z mých oblíbených na grafity je to, že to může přerušit ticho jako tohle. Vynechal jsem „Fucking“, čímž byste neměli pobuřovat veřejnost; je to neslušné.

Renzo: Takže nejsi na Facebooku?

IRL: Žádný online profily. Mám emailovou adresu. Ale představuji se jen jako IRL.

Renzo: „Průmysl je kultura smrti?“

IRL: To byla nálepková kampaň. Pomocí metody, kde píšete na lepící stranu nálepky a pak je na vnitřní straně něco průhledného. Dal jsem je na každou volnou novinovou schránku v mém městě (asi 70), kde se vyskytuje titulek na novinách, takže bez ohledu na to, jaký nesmyslný titulek je na skutečných novinách, říká to, že „Průmysl je kultura smrti“. Průmysl dělá živé věci mrtvými, sekvoje dřevem, zvířata baleným masem, louky parkovištěm, a tak dále. Během vylepování jsem potkal někoho, kdo později, když jsem se stali dobrými přáteli, a zmínil jsem se o nálepkách, řekl: „Měl jsem špatné období a musel jsem opustit město, vracím a rozhlížím se a to byla jedna z prvních věcí, kterou jsem viděl, uvědomil jsem si, že tu byli lidé, kteří můžou dělat tohle místo pro mě obyvatelnější.“ Tohle je docela dost tím nejlepším scénářem pro mou práci – zpráva lidem, kteří tajně přemýšlí o věcech, o kterých si myslí, že na ně nikdo jiný nemyslí.

Renzo: Šablony?

IRL: Mám jednu s tím náčrtkem FBI Unabombera, která říká „Ted měl pravdu.“ Ta je docela nápadná po městě, a „Food Riot“ šablonu, která má logo z jihovýchodního řetězce „Food Lion“ s lvem maskovaným v černém bloku. To je zdaleka nejčastější šablonou ve městě. Také jsem rád vyrobil 75 tašek Food Riot a dal je na místní věci anonymně. Vidím, že je nosí náhodní lidé po městě, a to je pro mě úsměvné. Policisté v tomto městě mají spadeno na sprejery, a já bych rád chtěl vidět, že jsou tyto tašky po městě pro ně frustrující.

Renzo: A ostatní věci?

IRL: Snažím dávat náhodně anti-tech hesla jako „Zničte internet“ nebo „Opustě digitální utopii“, a jsem rád za poničování billboardů se zelenou technologií a další falešnými řešeními.

Renzo: Řešíš jiné témata ve tvých grafitech?

IRL: Jo.

Renzo: Jaké?

IRL: Nezapojuji tak moc body týkající se místních právních předpisů, ale co.

Renzo: Máš nějaké plány do budoucna?

IRL: Jo, pracuji na sérii šablony Facebooku předěláním loga na „[F]BIbook“ a „[F]ucking Creepy“. Chci udělat nějaký velký natěračský válec věci billboard stylu podél dálnic proti videohrám a virtuální realitě. Tohle je jako heroin mé generace. Vlastně, je to heroin.

Poznámka: (1) IRL znamená „In Real Life“.