Inspirace a expirace

Rodíme se jako konzumenti, ale nedospějeme dokud nezačneme prodávat věci. Spotřeba je utrácením peněz, které byly vydělány prodejem něčeho. Tato hra nákupu a prodeje umožňuje, aby se peníze přirozeně kupily do pyramid pyramid, formovaly jednotnou, nepředstavitelnou obrovskou pyramidu, velkou hromadu peněz.

V naší společnosti musíte mít peníze pro dosažení lidských potřeb a kulturních rozmarů. Můžete milovat a být milován, pokud máte peníze. Veškeré lidské činnosti jsou otázkou času, který se stává závislostí na penězích. Každá sekunda stojí peníze. Ani voda není zdarma. Potřebuji získat peníze z trhu a tak má primární důležitost.

Vše může být uvedeno na trh. Na čem záleží není, co děláte, ale vaše umění vydělat z něj peníze. Aby jste se cítili normální, měli byste si koupit, co si kupují lidé.

Říkají, že vzduch je stále zdarma, ale byla zde doba, kdy totéž říkali o vodě. Víme, že je to jen otázkou času, kdy začneme prodávat vzduch. A to bude velmi dobré pro ekonomiku, protože to vytvoří mnoho nových pracovních míst. Potřebujeme pracovní místa, protože nemáme nic lepšího na práci než práci. A každá práce je o prodeji věci. Pakliže existuje nějaká věc, na níž je naše společnost založena, je to volný přesun věcí. Věci je potřebné přesouvat po světě a uspokojovat nové lidi. Nákup a prodej je jako dýchání.

Všech peněz na světě nebude nikdy dost, aby nás uspokojily. Zatímco trýzníme sami sebe prodáváním věcí, věci jsou volné. Zatímco se obětováváme našim věcem, věci neobětují pro nás nic. Věci jsou stále více inteligentní, praktické, odolné, bezpečné, čisté, krásné, … Opakem nás. Náš svět je ideální pro věci. Jsme stále více zaměření na věci. Jsme stále více soustředění na věci, na stále efektivnější přesun věcí, protože některé věci přinášejí štěstí.

Většina lidí potřebuje být šťastná bez nakupování mnoha věcí. Musí pochopit, že štěstí není v nakupování mnoha věcí, protože ti, kteří jsou šťastní jen s mnoha věcmi, můžou akumulovat věci, které tito lidé dělají. Dělají mnoho věcí, aby nakupovali pár věcí. Takže věci jsou opouštěny těmi, kteří potřebují více věcí, aby byli šťastní, a ti, kteří potřebují jen pár věcí, jsou spokojení s tím, co mají. Všichni jsou šťastní, každý s množstvím věcí, které potřebují ke štěstí. Pojmenujte tyto nerovnosti, ale je to krásný systém lidské spolupráce, který bude fungovat dobře, pakliže zde nebudou socialisté, kteří ohrožují náš dokonalý způsob života.

Nevím, proč jsou lidé stále v depresi. Věci se mají tak dobře. Je to jako by očekávali, že cílem naší společnosti nebude akumulace věci na úkor lidí. Ale přijali to, když se zapojili do trhu. Všichni jsme to udělali. Není to šílené. Jen nejčistější racionalita. Šílenec by očekával něco jiného od trhu.

Smrtící víry a mýtus civilizace

„Civilizace je průlom, pokud jde o lepší způsob života pro celé lidstvo. Prehistorie je období, kdy lidé trávili většinu času útěkem před predátory a sháněním potravy. Neměli žádnou skutečnou sociální organizaci, ale nesměle se přesouvali k civilizaci. Neměli náboženství, ale již vykazovali známky zájmu o život po smrti. Takže jednoho dne začali se zemědělstvím, a to je přivedlo na správnou cestu. Po 90 000 letech procházek okolím bez četné práce jsme v méně než 5000 letech byli schopní vybudovat civilizaci, maximální stupeň lidské organizace.“

Tohle je shrnutí civilizovaného mýtu. Je třeba ponižovat lidské dosažené úspěchy v paleolitu. Jsme hrdí na to, že se snížila dětská úmrtnost. Nyní máme mnohem větší počet živých jedinců. Jestliže životní podmínky v paleolitu byly tak příznivé, proč jsme vytvořili civilizaci?

Odpověď může tkvít v kulturní víře. Nezdravá touha překonat všechna ostatní zvířata. Můžete si představit tuto myšlenku vznikající v hlavě jednoho jedince, a pak se šířit. Tohle je umožněno, protože jsme vyvinuli jazyk. Nyní můžeme šířit smrtící víru tak rychle, že můžeme zemřít dlouho předtím, než si uvědomíme, jak moc jsme absurdní. Například můžeme být zcela přesvědčení o tom, že civilizace je potřebná, vznešená a nezpochybnitelná. Jestliže existuje problém ve společnosti, je zde jen proto, že někteří lidé mají problémy zapadnout do tohoto perfektního systému nebo nesprávného systému v méně rozvinutých místech. Například jsme přesvědčení, že chudé země je třeba rozvinout, a že bohaté země se stávají špatné, protože je špatní lidé ničí.

Lidé mohou být zvyklí slýchat něco takového. Takže ze zvyku již nemusí slyšet, co je vlastně řečeno. Některé citace z amerických encyklopedií: „Důležité kroky v růstu KULTURY zahrnují (1) vývoj nástrojů, (2) chov zvířat a pěstování rostlin, (3) růst měst a (4) rozvoj psaní“; „LIDSKÁ kultura se vyvíjela ve třech hlavních etapách. Tyto etapy byly založeny na (1) lovcích-sběračích, (2) zemědělské společnosti, (3) průmyslové společnosti.“ Myslíte si, že tyto kroky jsou nezbytné pro rozvoj lidské kultury? Samozřejmě, že ne, tyto kroky jsou důležité k určitým způsobům života, našim. Ukazuje se tak, že jsme dospěli k přesvědčení, že náš způsob života je jedinou možnou cestou pro lidstvo.

Tohle je to, co se stane pakliže někdo uvádí civilizaci jako synonymum lidstva. Děje se to po celou dobu, ale bez povšimnutí většiny lidí: „Lidstvo vytváří toxický odpad“, „Lidstvo je zodpovědné za znečištění ovzduší, vody a ničení ozónové vrstvy.“ Tohle je škodlivé zobecnění, protože šíří přesvědčení, že vinu za vše, co se děje civilizací nese lidstvo. Lidé si myslí, že tyto důsledky jsou zřejmé, protože ze zvyku vidí problém z velmi úzkého pohledu. Věří, že lidská povaha je špatná a musí být spasena nějakým druhem transformace, který nám udá nový evoluční krok.

Misionáři museli tvrdě pracovat na tom, aby domorodí lidé pochopili, že žijí ve stavu odsouzení, a že jejich jedinou záchranou bude uctívat pravého Boha a dodržovat správné zvyky: ty civilizované.

Shledal jsem, že je velmi složité bránit civilizaci z neutrálního hlediska.

Ideologie civilizace

Ideologií civilizace je, že lidstvo žilo v živočišné říši po většinu ze své historie. V minulých století se skutečně vyvinulo a překonalo svůj primitivní stav. Lidstvo vzkvétalo a vyzrávalo se vznikem racionalizované sociální organizace, která nás vysvobodila z anarchie a umožnila výrobu ve velkém měřítku. Domorodci jsou příliš pomalí. Sotva dnes existují, protože jsou nižší a byli odstranění. Naučili jsme se ovládnout přírodu a vyhrát přírodní překážky s naší vyšší inteligencí. Příroda má hodnotu jen, pokud je užitečná pro dobro lidstva, protože jsme ovládli tuto planetu. Způsoby života, které byly udržitelné, patří do minulosti. Jsme minulostí této etapy. Určitě zničíme sami sebe, ale vše jednou zemře. Je to cena pokroku.

Každý ví, že jediným problémem je exces devastace životního prostředí, ale můžeme tomu vzdorovat, pokud chceme: se vzděláváním, zákony a novými technologiemi. Mezi tím jsme otevřeli nové segmenty trhu prodáváním výrobků a ekologického přístupu. Takže můžeme současně vydělávat peníze a pomoci životnímu prostředí.

Lidské bytosti nemůžou žít bez civilizace. Lidé, kteří kritizují civilizaci jsou pokrytci, protože se nechtějí vrátit do džungle. Lidská povaha nás vede do záhuby. Člověk ponechaný sám sobě vedl ubohý a devastující život. Je úžasné, že přežila tak dlouho, a to je důvodem, proč jsme tak dlouho nebudovali nic velkého. Jediným vysvětlením je, že člověk je stále zvíře, nedosáhl své vyzrálé formy. Vytvořili jsme řadu fyzických a psychickým nemocí, ale také jsme vytvořili mnoho léků a zábav. Mezitím jsme zničili podřadné druhy, protože nemají žádný smysl. Nic nemůže zastavit civilizaci, je to osudem lidstva.

Ovšem: tohle je jen ideologie.

Kontrola

Civilizace vždy chtěla mít kontrolu nad přírodou. Ale je opravdu možné ovládat přírodu bez toho, aby byla ohrožena naše vlastní přirozenost?

Ovládání našich vlastních činů je podmínkou pro autonomii. Ale ovládání jednání jiných, nejen oslabuje svobodu ovládnutých, ale také autonomii vladaře, který se stává závislý na této kontrole. Přirozené závislosti zachovávají přirozenou samostatnost na obou stranách vztahu. Umělé závislosti jsou deformace vztahu přirozené závislosti, rezervují pokrytí mechanismů jednání a vytváří nerovnovážné vztahy.

Problém je v rozdílu mezi hranicemi lidského jednání a jednáním přírody. Civilizace žije v iluzi, že větší kontrola nad vnějšími jednateli (jinými, životním prostředím) nutně přináší větší autonomii. Ale příroda si vždy najde způsob, jak nastolit rovnováhu tím, že nás posadí na naše místo. Náš nevyvážený vztah k přírodě nakonec dosáhne hranic. Civilizace tohle nazývá „konec světa“.

Víra v kontrolu nás odlišuje od jiných bytostí na této planetě. Myslíme si, že můžeme donutit druhy k plnění role, kterou jsme jim určili. Zvrátili jsme přirozený řád kontroly. Hlavním cílem kontroly je kontrola lidské přirozenosti. Touha se zbavit kontroly přirozenosti nám přináší ztrátu schopnosti rozlišovat mezi volným jednáním a podmaněným jednáním. Ztráta tohoto rozlišení je zdrojem krize naší identity. Nevíme, kdy jsme sami sebou.

Náš nepřítel je iluze, že existujeme pro ovládání sebe samých a světa.

Konec civilizované kultury začíná právě teď

Většina lidí na této planetě trpí přijetím civilizované kultury, ale neví to. Věří, že trpí z nedostatku civilizace, aniž by si uvědomili, že žádné utrpení inherentní skutečnosti, že patří lidskému druhu, by nebylo problémem, jestliže by zde nebyla civilizace, která jej dělá problémem. Vytváříme naše nejhorší problémy, zatímco se snažíme „řešit“ naší lidský stav.

Současná „ekologická“ opatření existují pro zvěčnění civilizace, ne k její přehodnocení. Problém civilizace není devastace životního prostředí. Je to nežádoucí vedlejší efekt. Naše zřízení je neudržitelné, protože vyžaduje nekonečný růst, a ne jen devastaci životního prostředí. Můžeme dokonce žít v civilizaci, bez toho abychom zničili životní prostředí, ale nemůžeme v ní žít bez toho, abychom zničili naší lidskou přirozenost skrze domestikaci.

Nikdo nemůže být nucen opustit civilizaci. Nad to, expanze civilizace se neobejde bez násilí. Jak by kolonizátoři obnovili to, co sebrali zkolonizovaným lidem? Cena je příliš vysoká. Zastaví alespoň invazi a nechají si jen to, co již dobyli? Ne, nemůžou to udělat, protože na expanzi závisí. Pokud bojujeme o zákony, které jen redukují moc trýznitele, nezměníme příčiny, pouze účinky. Je to jako kontrola násilníků, aby se zjistilo, zda neznásilňují se zbytečným násilím.

Město není přirozené prostředí pro člověka; člověk se v nich necítí dobře. Obyvatele měst potřebují být rozptýlení pro zachování zdravého rozumu, a nebo musí pravidelně z města utíkat. Samo město je nesnesitelné. Je to jako žít v poušti, ale nějak budovat oázu. Pro vybudování oázy potřebujeme rozšířit poušť. My říkáme: „Podívej se na tuto oázu. Kdo říká, že je špatné žít v poušti? Nepřizpůsobiví lidé jsou ti, kteří nechtějí dostatečně pracovat (rozšířením pouště) na výstavbě oázy. Zdá se, že se jim líbí písek!“ Je to snadné říkat, jestliže jste v oáze.

Pokud každý ví, že zde dojde ke kolapsu, proč nikdo nic nedělá? Je to jako říkat, „ Není třeba zpomalit auto, protože jednoho dne narazí do zdi a pak se zastaví.“ Nikdo se zdravým rozumem by to neřekl. Můžeme ztratit jen jednu věc šlápnutím na brzdu: naší pýchu.

Nemůžeme se dostat ven s civilizace na vlastní pěst. Je to vězení, zejména pro mysl. A nejsou zde žádní „méně civilizovaní“ lidé žijící v civilizaci. Civilizace je tvořena různými kulturami žijícími na stejném místě za stejných zákonů. Jsme primáti snažící se žít ve městě, rozpad je vnitřní. Nefunguje a nebude nikdy fungovat tak dlouho, dokud budeme savci, kteří žijí ve stádech, spíše než bytosti, které žijí v úlech.

Není třeba deklarovat válku proti civilizaci. Civilizace v základu deklaruje válku proti přírodě. Ale vnímáme sami sebe jako oběti. Je to jako mlátit psa, dokud nekousne, a poté říkat, že pes je násilný.

My jsme ti, kteří působí násilí. Jsme mírumilovní. Náš mír je zakoupen násilím, které nevidíme. Zahazujeme naše násilí tam, kde nemůže být viděno, s odpadky. Nemůžeme ukončit tohle násilí jeho prohibicí.

Musíme se vyrovnat s jeho zdrojem, a jeho zdrojem je to, co nazýváme civilizace.

Z blogu janosbiro-en.tumblr.com.