Okay, takže pojďme začít s tím, že se vrátíme tam, kde to všechno začalo – žena a divoké jídlo. Kdysi bylo všechno jídlo divoké – a byly to ženy, které jej sbíraly. Ale to, co jsme dnes zapomněli, bylo, že žádný aspekt jídla, od sběru po přípravu ke spotřebě, nebyl nedotčený magickým rituálem. A protože zákaz magie, podrobování žen, nadvláda nad Zemí – zrození zemědělství – šlo ruku v ruce, vidím rewilding a shromažďování potravin jako místo pro ekofeministickou intervenci.

Mnoho „rewilderů“ se snaží vrátit k oddomestikovanějšímu stavu, do doby, kdy pravěcí lovci-sběrači žili „v harmonii“ se Zemí. Toulajíc se po krajině, tito předkové shromažďovali jídlo volně poskytnuté loukami a lesy, řekami a oceány. Muži většinou měli na starost lov, a ženy byly z velké části oddány sběru a pěstování rostlinné potravy, stejně tak procesům, které jej doprovázely, vaření, pečení, zpracování potravin a skladování potravin (košíkařství, keramika a zpracování zrna).

S přechodem na zemědělství a vlastnictví půdy a plodin se vše změnilo. Jídlo se od všem volně dostupného „daru“ matky přírody přesunulo k „produktu“ lidské práce, komoditě k nákupu, prodání a vydělání potem našeho těla. A to se stalo předzvěstí vyjmutí ženy z centra produkce potravin, které živilo rodiny a kmeny, a nahrazeních jich „pracovními sílami“, jenž vytváří potraviny pro zisky.

Přestože se věřilo, že tento nový systém zemědělství byl přínosný, poskytuje více jídla pro všechny na předvídatelném základě – bylo to jen stěží tímto případem. Bylo odhadnuto, že raným zemědělstvím se produkovaly pouze asi tři pětiny potravin získaných ze sběru – a také bralo příliš námahy! Takže, proč farmaření?

Odpověď stále ještě není jasná. Ale Jacob L. Weisdorf z Ústavu ekonomie, Univerzity v Copenhagen, věří, že to bylo všechno o penězích. Zemědělství ponechalo zásobování potravinami v méně a bohatších rukou, a jejich nepřetržitá kontrola byla „nakonec potřebná pro vzestup moderní civilizace tím, že vytvořila základ pro pozdější proces industrializace a nekonečný hospodářský růst.“

A podle feministky Silvie Federici, co toto pro ženy znamenalo, bylo, že již neměly přístup k půdě, a kontroly nad plodinami, které pěstovaly (které jim zajišťovaly ekonomickou nezávislost). Nyní „jejich práce a jejich sexuální a reprodukční moci se staly pod kontrolou státu a transformovány do ekonomických zdrojů.“

Ale bodem tohoto příspěvku je uznání, že tato „ženská práce“ v raných společnostech byla očividně něčím více než produkcí. Shromažďování jídla a příprava nebyla jen tak nějakou prací, jak ji dnes definujeme (jako ekonomický instrument). Kdysi to byl proces celistvého duchovního rituálu, jímž se ctily posvátné sítě všech živých bytostí, a našeho místa v nich.

V antice „magie“ znamená znalosti o fungování přírody. Každá rostlina, strom a květina měla nějaký účel, a žádná jídlová aktivita od shromažďování po jezení byla bez požehnaná. Magické symboly plodnosti pro podporu bohatého sběru byly vetkány do shromažďovacích košů a vytesány do hrnců. A rituální potraviny byly konzumovány při veřejných oslavách.

Některé pozůstatky těchto posvátných potravin stále dnes přebývají. Ve Švédsku buchty věnované Sv. Lucii se datují zpět do zimy „pohanských“ festivalů světla vyskytujících se v době zimního slunovratu. Ale jejich spletité a slunečný kruhové tvary byly původně magické sluneční symboly hojnosti. Jak se říká důvěrně na Sv. Lucii: „Obdař Sv. Lucii s dobrou náladou, a budeš v hojnosti po celý rok!“.

Dnes odzubeně jako folklór, příběhy manželek a cudných pověr, jsme zapomněli, že tato jídlová magie kdysi tvořila základ „ženského náboženství“, které souznělo k harmonizaci s životadárnými silami přírody. A to zničilo jejich staré způsoby uctívání Země, což bylo hlavní prioritou pro církev a stát (nový kapitalistický řád).

Od středověku byla magie žen označovaná jako čarodějnictví a trestána upálením. Již nemohly malovat nebo vyřezávat magické symboly na jejich krby, hrnce a nádobí. Žádné panenky tkané z kukuřice pro plodnost nebo nabízení medoviny, mléka a vajec po ovocné stromy v rituálech radovánek – nebo jinde! Ve své knize Caliban and the Witch (Kalibán a čarodějnice) nás Federici žádá, abychom zvážili, proč tato válka byla vedena proti magii a ženě? „Co vlastně mělo být vymýceno, když byly tyto ženy odsouzeny ke kůlu?“

Perzekuce „starých způsobů“ jako čarodějnictví nepřispěly jen k desakralizaci přírody (vydláždila cestu pro její přeměnu na „zdroj“), ale jak tvrdí Federici, ustanovila půdu „pro “zdomáckopracnění“ žen“. Snížením na stav druhé třídy byly vymezeny k neplaceným pracím výchovy dětí, péče o seniory a nemocné a udržování domů. Tento proces se opakuje s kolonizací domorodých lidí, jejichž krajina byla přivlastněna zatímco se stali občany druhé třídy.

Mnoho ekofeministek vnímá nadvládu nad ženami a vykořisťování přírody jako neodlučitelně spojené – a mnohdy prioritou v environmentálním aktivismu v jejich práci. Jiné se snaží oživit naše duchovní spojení se Zemí, tj. pokud bychom vnímali přírodu jako „posvátnou“, pak bychom možná dvakrát přemýšleli o vykácení starodávných pralesů nebo postřikování polí s toxickým chemikáliemi. Ale ráda bych, aby se to posunulo ještě o krok dále, protože si myslím, že to byl zákaz „magie“ Země, který oddělil ženy od jejich přísunu pravomoci.

Znovuoživení magie uznáním toho, kým tyto čarodějnice skutečně byly – ženy, které žily mimo hranice společenských konstruktů dobrých žen a poslušných dcer. Byly ženami, které jak Alex Knight psal v Who Were the Witches? – Patriarchal Terror and the Creation of Capitalism (Kdo byly čarodějnice? – Patriarchální teror a vznik kapitalismu): „reprezentovaly celý svět, který noví evropští vládci toužili zničit: svět se silným ženským vedením, svět zakořeněný v lokálních komunitách, svět živých s magickými možnostmi.“

Mnohé z těchto žen byly herbalistky a porodní asistentky, ale většina z nich byla jen všední ženou – ne „čarodějnicí“. Jen se tvrdošíjně držely starého pohanství a přírodních rituálů, řemesel a čarovného jídla tradičně používaného k žehnání jejich rodin a komunit štěstí a prosperitu.

Dnes rewildingové hnutí ožívá mnoho tradičních ženských aktivit, jako sběr divokého jídla, vaření v jámě, pletení košíků, fermentace, bylinné lékařství – ale co je ještě velmi opomíjené je prastaré spojení magie žen. (Chci říct, že zde také byl magický lov a rituály mužů, ale i ty se zdají být přehlédnuty.) Rewilding zaměřený na „primitivní dovednosti“, „prastaré dovednosti“, „dovednosti přežití“ nebo „bushcraft“ málo kdy bere na vědomí svůj původní duchovní/magický kontext. Ráda bych viděla magický košíkářský workshop, který se zaměřuje na historické vzorce a motivy původně určené ke zvýšení úrodnosti krajiny a podpoře bohaté sklizně.

Hledání rovnováhy s přírodou může být cílem mnoha rewilderů, ale tohle znamená něco více než jen žít udržitelně. Pro naše předky lovce-sběrače byly tyto „dovednosti“ hluboce duchovní činností, a žít v rovnováze bylo rituálem a magickým uznáním a poděkováním přírodě za její životadárné dary.

Takže jako rewilderka a ekofamenistka vidím práci, jíž děláme při Sběru, jako způsob, jak oživit starověké způsoby vědomí, být v „pravém vztahu“ k přírodě a významným cyklům, které řídí veškerý život na planetě. Vidíme sběr „divokého“ jídla, které příroda poskytuje volně každý rok, jako hluboce podvratný patriarchát (a tím nemyslím zejména muže. Ale politický a ekonomický systém, z něhož benefituje 1% na zádech mnoha).

Návrat k čarovným způsobům sběru, zpracování a přípravy divokého jídla nám připomíná, že jídlo je posvátný dar matky přírody, ne jen komodita ke koupi a prodeji na Wall Street. Sběrem rostlin v tandemu s měsíčními cykly nebo vytváření receptu na divoké pesto (využíváním magických vlastností divokých bylin), se může zdát trochu legrační, ale myslíme si, že je velmi důležité, že oživíme-li základní víry našich předkyň ceremoniálním sběrem a rituální přípravou našeho jídla, můžeme vytvořit energii pro nás prospěšnou, jednoho k druhému a našim komunitám.

Naši raní předkové lovci-sběrači neviděli rozdíl mezi sebou a přírodou, mezi duchovním a materiálním světem. Věřili, že naše duše a duše Země (anima mundi) byly nepodělitelně spjaty. A tak jako mé předkyně přede mnou chápu magii jako způsob, jak ctít a zvyšovat životadárnou plodnost Země, nedílnou součást nejen k našemu blahobytu a našich komunit – ale samotné přírody.

Přeloženo z Rewilding & Eco-feminism & The Reclamation of Magic.