V předchozí části jsme si uvedli, jaké nejsou rozdíly mezi tzv. zelenými a konvenčními technologiemi. V druhé části vezmeme v potaz funkčnost či nefunkčnost recyklace a zdrojů alternativní energie.

Je nasnadě říci, že toxické materiály a další chemické sloučeniny se náhle nestávají neškodnými poté, co byly vyrvány ze země. Moderní spotřebiče, kterými se denně obklopujeme obsahují množství aktivních nebo pasivních hrozeb pro naše zdraví:

„Celá kytice těžkých kovů, polokovů a dalších chemických sloučenin se skrývají uvnitř tak zdánlivě nevinném notebooku nebo televizi. Nebezpečí elektronického odpadu pramení ze složek jako je olovo, rtuť, arsen, kadmium, měď, berylium, barium, chróm, nikl, zinek, stříbro a zlato. Mnohé z těchto prvků jsou používány v základních deskách, které obsahují součísti jako jsou počítačové čipy, monitory a elektro instalace.“ (1)

Jak bylo uvedeno, většina zelených technologií taktéž vyžaduje výrobu plastů a moc nezáleží na tom, zda tento konkrétní typ stroje obsahuje plastické součásti nebo je vyráběn jinými stroji a nástroji, které jsou z plastů vyrobeny, tak jako tak jsou plasty nezbytné. Plasty jsou vyrobeny z (mimo ostatních věcí) ropy, která je neobnovitelná a její těžba, zpracování a rafinace je nesmírně škodlivá.

Nejčastěji využívaným plastem, se kterým se setkáváme, je polyvinyl chlorid neboli PVC. Přímá produkce PVC (a většiny plastů a chemikálií) vytváří dioxiny a další dioxiny jsou uvolňovány během užívání. Jedná se o vysoce škodlivý jev, protože dioxiny, jako třída chemických látek, jsou jedny z nejnebezpečnějších a smrtících známých substancí. Nebezpečných tak, že stačí několik částic z bilionu. Kromě toho, že jsou vysoce karcinogenní a jedovaté, mění strukturu živých buněk katastrofálními způsoby. Poté, co se dostanou do těla, ať už přímo z prostředí nebo z masa kontaminovaného organismu, zůstávají dioxiny aktivní přes dvacet let.

Na mnoho průmyslově vyráběných věcí jako je koberec nebo barvy jsou využívány zpomalovače hoření látek, tzv. poly-bromované difenylethery. Shodou okolností jsou taktéž využívány ve výrobě „zelených“ hybridních autech. Tyto difenyletery způsobují problémy v reprodukčních orgánech a ztrátu paměti. Seznam účinků a následků expozici různým plastům by byl příliš dlouhý, ale seznam zahrnuje rakovinu, kožní onemocnění, hluchotu a slepotu, chronickou bronchitidu, vady plodu. (2)

Recyklace
Nyní víme, že zelené a konvenční technologie mají společný základ. Obhájci zelených technologií však mají v kapse jeden trumf, kterým je recyklace odpadu a použitého zboží. Recyklace nám ve skutečnosti nepomůže snížit naši produkci toxinů, protože recyklace je dalším průmyslovým procesem, který si vyžaduje vstup obrovského množství energie a produkce umělých, neobnovitelných látek.

Například recyklace papíru si vyžaduje přítomnosti chlóru a chlornanů, což vypouští více karcinogenů a dioxinů do prostředí (3)
V potaz přichází i recyklace hojně využívaného hliníku. Jeho recyklace spočívá v tom, že musí být zahřátý na 750 stupňů Celsia a nutno dodat, že využití hliníku stouplo o 25 až 35 procent mezi roky 2005 až 2012, což znamená, že musí být každý rok využíván nový hliník a to znamená, že i když tato kultura bude recyklovat na 100 procent, budou muset být ještě bauxitové doly. Dále, některý hliník je používán v elektronice. Podle Wikipedie je možno hliník recyklovat, ovšem za přispění dalších substancí, které jsou těkavými látkami, jako je hexachlorethan a obrovského množství dodané energie.

„Recyklace zahrnuje tavení hliníkového šrotu, což je proces, který vyžaduje pouze pět procent energie použité k produkci hliníku z rudy. Nicméně, značnou částí (až 15 procent vstupního materiálu) je ušlá struska. Struska může procházet dalším procesem k extrahování hliníku… Bílá struska z produkce primárního hliníku a ze sekundární recyklace stále obsahuje užitečné množství hliníku, které lze extrahovat průmyslově. Tento proces produkuje ingoty hliníku, spolu s velmi složitým odpadem. Tento odpad je obtížně zvládnutelný. Reaguje s vodou a uvolňuje směs plynů (včetně, mimo jiných, vodík, acetylen a čpavek), které se spontánně vznítí při kontaktu se vzduchem; kontakt s vlhkým vzduchem vede k uvolnění velkého množství amoniakového plynu. Navzdory těmto obtížnostem je možno využívat odpad pro stavbu silnic. Zde jsou dva kroky recyklace hliníku: „K produkci tekutého hliníku jsou bloky vloženy do pece a zahřívají se na 750 °C ± 100 °C. Struska se odstraní a rozpuštěný vodík odplyne… To se obvykle provádí s chlorem a plynným dusíkem. Hexachlorethanové tablety se obvykle používají jako zdroj chloru. Může být také použit chloristan amonný, neboť se rozkládá především v chloru, dusíku a kyslíku při zahřátí.” (4)

Jednoduchá fyzika nám říká, že recyklací nezískáme stejné množství materiálu, který jsme vložili: je to nedokonalý proces, který ještě v určitém okamžiku a nakonec i v konečném důsledku vede ke ztrátě materiálu. A ani recyklace e-odpadu, nebo-li elektronického odpadu, není zrovna tak k Zemi přátelská, jak bychom si mohli myslet.

„Představte si obraz podobný tomuto: Hory vyřazených televizí a počítačových monitorů se tyčí nad rozbitými ulicemi městské komunity s nízkými nebo žádnými příjmy a aby mohla žít, stovky lidí pracují ve stínu těchto hromad elektronického odpadu. Někteří dělníci vypalují kabeláž, aby se moli dostat k měděným drátům a tak se vystavují vlnám toxického kouře. Jiní máčí obvodové desky do nádob s kyselinou dusičnou nebo kyselinou chlorovodíkovou, aby uvolňují pájení, aby se tak dostali k drahým kovům uvnitř desky a zároveň uvolňují žíravý plyn, který jim likviduje zrak a decimuje dýchací soustavu. Plastové součásti, jako klávesnice nebo počítačové skříně jsou rozbíjeny, aby byly následně roztaveny na prodejné kusy. Na konci dne, všechny vedlejší produkty, které nemají budoucí využití, jako opálené základní desky nebo použité kyseliny, jsou obvykle skládkovány na otevřená pole a jsou spáleny nebo vhozeny do řeky“ (5)

Nebezpečná povaha e-odpadu může být kvantitativně snížena zvýšením bezpečnostních standardů, ale nemůže být kvalitativně změněna skrze bezprostřední toxicitu obsažených materiálů. Vzpomínáte si na část o udržitelnosti? Pokud je prostředí vyčerpáno, stalo se toxickým nebo nebezpečným okolním organismům v důsledku činnosti, pak tato činnost není udržitelná. Totiž všechny požadované procesy pro výrobu, používání a údržbu, ať již konvenčních nebo zelených technologií, způsobují vyčerpání a masivní destrukci.

Jak jsme zjistili, tak ani samotná recyklace tzv. vzácných kovů se neobejde bez destrukce životního prostředí a produkce dalších chemikálií a recyklace tedy z nemůže být udržitelnou, protože je vyžadován vstup, který je opět spjatý s těžbou, dopravou, rafinací a dalším zpracováním, vyžadující si hiearchický technologický proces, založený na exploataci okolních ekosystémů, protože například recyklace neodymia, kovu, který se používá při výrobě větrných turbín, se neobejde bez užití strojů, které pak komponenty obsahující neodym rozdrtí a následně se máčí do kyseliny sírové, ale téměř 90% neodymia je ztraceno již při drcení. (6)

Zelené energie
Dalším hlavním aspektem zelené technologie je domnělá udržitelnost zelené energie. Je známo, že spalování fosilních paliv pro přeměnu energie je neudržitelné a musí být co nejdříve zastaveno. Dále pak víme, že ostatní zdroje přeměněné energie, jako jsou přehrady a hydroelektrárny, způsobují závažné negativní vlivy, jako je zhoršující se průtočnost vodních cest, které fungují jako žíly bioregionu, ve kterém se nachází. Hydro-elektrárny navíc produkují obrovské množství skleníkových plynů (7)

Ale jestliže se skutečně podíváme na navrhované zelené alternativy tak zjistíme, že tyto zdroje přeměněné energie nejsou ani tak zdaleka udržitelnými. Produkce nejběžnějšího typu fotovoltaických panelů například způsobuje emise:

„…fluoru, chloru, dusičnanů, isopropanolu, SO₂, CO₂, vdechnutelné částice oxidu křemičitého a rozpouštědel… fluor a chlor jsou vypouštěny do vody a to zvyšuje toxicitu lidského těla, stejně jako dusičnan, který je vedlejší produkt neutralizací kyselin, používaných při leptání a texturování fotovoltaických panelů… Křemenné částice jsou uvolňovány v těžebním procesu a rafinace, což má za následek způsobování plicního onemocnění silikózy…“ (8)

Dále je pak produkce krystalické formy silikonu spojena s produkcí silikon tetrachloridu nebo trichlorsilanu, který je velmi nebezpečným skleníkovým plynem a mnoha dalších rizikových sloučenin. (9)

Ale ani ostatní zdroje alternativní energie nejsou o nic více zelené než fosilní paliva a mají své temné stránky (10) (11) (12) (13) a i přes to korporace TESLA vybudovala v Nevadské poušti obrovskou továrnu, která se rozkládá na ploše přes 54ha a jejíž střecha je vlastně jeden velký fotovoltaický panel. Úkolem téhle monstrozity je produkukovat fotovoltaické panely a lithiové ion baterie, které mají sloužit v půl milionu elektromobilů, které chce TESLA ročně vyprodukovat.

Nevadské těžební korporace počítají s navýšením těžby, následkem čehož bude ztráta už tak ohroženého habitatu pouštní želvy nebo tyranovce vrbového, drobného ptáka obývajícího Nevadu. Pouštní želvy již několikrát utrpěly ztrátu svého habitatu v důsledku budování velkoplošných fotovoltaických panelů uprostřed jejich domova v Mohavské poušti a na jihu Nevady. (14). Velká část lithia se dováží zejména z Jižní Ameriky – Argentiny, Bolivie, Chile. Rozšiřování těžby v těchto oblastech způsobuje úbytek fauny i flory a tím pádem i ztrátu biodiverzity, na které jsou závislé okolní ekosystémy. V Chile je nyní kontaminovaná spodní voda, ze které se postupně odpařuje chlór. (15), nehledě na to, že v oblasti probíhá páření plameňáků, které je těžbou narušováno. (16) Celkový dopad těžby lithia můžeme částečně přirovnat k dopadům těžby ropy. Vlastně, k jakýmkoliv dopadům těžby. (17)

Ozzie Zehner, autor knihy „Green Illusions: The Dirty Secrets of Clean Energy and the Future of Environmentalism“ vysvětluje, že nemůžeme řešit energetický problém tím, že budeme produkovat další, pro nás jako lidské bytosti zelenější, energii. (18)

Jaký mají vlastně tyto informace význam? Environmentální krize je daleko více než zničení venkovských oblastí nebo zabití několika milionů ryb nebo sov. Bohužel pro nás, ekologická krize je daleko více aktuální a více závažná, než si dokážeme představit. Mnoho lidí zapomnělo nebo spíše jednoduše ignorovalo fakt, že jsme „uprostřed masového vymírání a toto masové vymírání je závažnou hrozbou pro lidskou existenci, poslední velké vymírání se odehrálo přibližně před 65 miliony let, kdy přibližně zmizelo více než třičtvrtiny druhů“  (19)

Vzhledem k tomu, co dnes víme o živých ekosystémech a jak fungují na planetě Zemi a jak jsou propojeny a prolínají se mezi sebou, je velice nepravděpodobné, že Homo Sapiens Sapiens přežije takovou extrémní redukci biodiverzity na planetě. Apokalypticky znějící představa, že několik málo budoucích generací mohou být zároveň i posledními se opírá o hodnověrný vědecký základ. Navíc v tomto posledním stádiu holocenského vymírání (podle geologické periody ve které se nyní nacházíme) jsou činnosti průmyslového a civilizovaného člověka pevně na vině. Průmyslová ekonomika existuje zhruba něco okolo 1% času za dobu, kdy existoval člověk a v tomto krátkém období usnadnila vstup do tohoto neutěšeného stavu. Nejsou to jen hrozby z novinových titulků popisující děsivé scénáře globálních klimatických změn, ale také mnoho malých událostí, které se stanou katastrofickými skrze jejich opakování.

Reference

(1) Toothman J., How E-waste Works http://electronics.howstuffworks.com/everyday-tech/e-waste.html

(2) www.ecologycenter.org http://ecologycenter.org/factsheets/adverse-health-effects-of-plastics/

(3) Maryann Ullman, Chemicals used in paper recycling mills http://www.ehow.com/facts_5731899_chemicals-used-paper-recycling-mills.html

(4) www.wikipedia.org, https://en.wikipedia.org/wiki/Aluminium_recycling

(5) Toothman J. How E-waste Works, http://electronics.howstuffworks.com/everyday-tech/e-waste.html

(6) Chris Lee, Rare Earth Recycling, http://arstechnica.com/science/2014/03/rare-earth-recycling-is-it-worth-it/

(7) Graham-Rowe D. Hydroelectric power’s dirty secret revealed, 
https://www.newscientist.com/article/dn7046-hydroelectric-powers-dirty-secret-revealed

(8) Phylipsen GJM, Alsema EA, 2007 Summary ‘Environmental life-cycle assessment of multicrystalline silicon solar cell modules’ Report number 95057, https://stuff.mit.edu/afs/athena/dept/cron/Backup/project/urban-sustainability/Old%20files%20from%20summer%202009/Bjorn/solar/LCA%20silicon%20solar%20cell%20modules%201995.pdf

(9) Dustin Mulvaney, Hazardous Material used in Silicon PV Cell Production, http://www.solarindustrymag.com/online/issues/SI1309/FEAT_04_The_Status_Of_REITs_And_Renewables_An_Update_From_The_Field.html

(10) Pradhnya Tajne, The Dark Side of Renewable Energy, http://www.altenergymag.com/article/2015/08/the-dark-side-of-renewable-energy-negative-impacts-of-renewables-on-the-environment/20963/

(11) Liu Hongqiao, The Dark Side of Renewable Energy http://earthjournalism.net/stories/the-dark-side-of-renewable-energy
(12) Dana Joel Gattuso, Renewable Energy: Truth and Consequences, http://www.nationalcenter.org/NPA582.html

(13) Simon Parry, In China,In China, The True Cost of Britain’s clean, green wind power experiment: Pollution on a disastrous scale, http://www.dailymail.co.uk/home/moslive/article-1350811/In-China-true-cost-Britains-clean-green-wind-power-experiment-Pollution-disastrous-scale.html
(14) Nevada Fish&Wildlife Service, Threats to Desert Tortoise, https://www.fws.gov/nevada/desert_tortoise/dt/dt_threats.html

(15) Danny McDougall, In Search of Lithium: The Battle for the 3rd Element, http://www.dailymail.co.uk/home/moslive/article-1166387/In-search-Lithium-The-battle-3rd-element.html

(16) Daniel Kelly, Salar De Atacama: Salt Flat Gets Most Water Outside Watershed,  http://www.fondriest.com/news/salar-de-atacama-salt-flat-gets-water-outside-watershed.htm

(17) Meridian International Research, The Trouble with Lithium, http://www.lomiko.com/public/files/pdf/Lithium_Microscope.pdf

(18) Ozzie Zehner, Green Illusions – Talks at Google https://www.youtube.com/watch?v=v6uVnyjTb58

(19) Michael J. Novacek and Elsa E. Cleland,The current biodiversity extinction event: Scenarios for mitigation and recovery,  www.pnas.org/content/98/10/5466.full.pdf