Závislost rozvinutých zemí na technologiích a absolutní víře v ně, je jedním z hlavních faktorů zotročení zbytku světa. Tato víra spočívá z velké části na sci-fi kultuře, která se rozšířila, a je zvláštním rysem rozvinutých zemí. Není náhodou, že Isaac Asimov a Carl Sagan poukazují na příběhy z raných let 17. století, přibližně v době, kdy se začaly formovat rysy moderního kapitalismu, jako na první příklady sci-fi. Asimov šel tak daleko, že předložil tvrzení, že příběh Poeho z třicátých let devatenáctého století je prvním příkladem “hard” sci-fi, fiktivním bratrancem industrialismu, v tom, že “mnoho jeho detailů bylo pečlivě a racionálně vypracováno”. Je třeba také poznamenat, že se sci-fi skutečně neobjevilo v Rusku až do Sovětské éry velkého průmyslu.
Byli jsme bombardováni nebývalými příběhy technologií a budoucnosti po stovky let, a tak není divu, že jsme ještě ani nezačali pochybovat o upřímnosti technologií, která ovládá náš život.
Pravdou je, že technologie nás vzdalují od sebe samých a našeho životního prostředí. Děti si již nehrají venku ve prospěch zkoumání virtuálních světů. Dokonce i dospělí mluví nepřímo vzájemně k sobě, upřednostňují mobilní hovory, aktualizaci stavů, a textové zprávy… i přesto, že je nejméně polovina lidské komunikace neverbální. Poštovní služba je na pokraji zhroucení s poklesem 20% fyzické pošty v posledních šesti letech… Nahradili jsme nějak fyzický akt psaní dopisu za nehmotný email. Vzdali jsme se části našeho lidství pro okamžitou komunikaci po celém světě, a to i přesto, že většina zpráv moc daleko necestuje.
Nejen, že nejsou okamžité sociální dopady technologií zpochybňovány, ale dlouhodobá udržitelnost je mnohými považována za danou. Zatímco naši vůdci nabízejí zelené a obnovitelné energie jako budoucnost, Mikko Virtanen poznamenává, že: “Mělo by být ještě prokázáno, zda budeme mít k dispozici suroviny pro výrobu dostatku větrných turbín a solárních panelů, aby se udržely současné úrovně spotřeby energie nebo jakékoliv významné úrovně průmyslové výroby.” Tyto materiály nazývané “kovy vzácných zemin”, které jsou používaný k vyrábění těchto věcí (nemluvě o počítačích a smartphonech) sami o sobě nejsou obnovitelné. Ve skutečnosti jsou už tak nedostatkové, že Čína, největší světový vývozce kovů vzácných zemin, snižuje neustále svůj vývoz již od roku 2009. Stejně jako OPEC přiškrcuje trh s energií, když se snaží zajistit ubývající zásoby ropy, Čína bude hrát stejnou roli v budoucnu, jak se budeme více přesouvat k zeleným technologiím.
Přesun směrem k tzv. obnovitelným energiím má dokonce více hrozivé následky, než to, že jsou naše trhy nuceny se přizpůsobit čínskému státu. Horším scénářem je, že začneme dolovat kovy vzácných zemin na našich dvorcích. V roce 1998 byl zavřen důl v Mountain Pass v Kalifornii. Federální vyšetřování ukázalo, že od roku 1984 došlo k nejméně 60 únikům z dolu, některý zůstávají neodhalený, při vypouštění radioaktivní vody z místa… do okolí bylo vypuštěno na 600 000 galonů nebezpečného odpadu. Infrakce životního prostředí šla stranou, když v roce 2004 pokračovaly hlavní činnosti v dole, a pokračovala těžba materiálu ze země.
Použijeme-li slova environmentální manažerky pro komunikaci Toyoty: “Těžba jakýmkoliv způsobem, formou nebo podobou není nikdy šetrným procesem k životnímu prostředí. Je to přirozená bestie.” [1] – Je těžba vzácných zemin něco, co chceme, aby se tu dělo? V současné době se rozvijí plány pro navýšení těžby vzácných zemin v USA, Kanadě a Grónsku. Stojí poslední nedotčená místa v těchto zemích za pár iPodů? Je plenění posledních zbytků přírody hodné honění draka zelené energie, místo toho, aby bylo konečně přiznáno, že je průmyslová společnost neudržitelná?
Závislost naší společnosti na technologiích nás odcizuje od přírody, jak fyzicky, tak psychicky. Prodáváme se fascinujícím příběhům společností, které si podmanily přírodu a více, a žijí v okázalých utopiích, zatímco si sami užíráme poslední přírodní zdroje naší planety, které může nabídnout. Stejné výdobytky, které nás zotročují psychicky, se stávají objekty, které nás ničí fyzicky. Pokud se nezbavíme mýtu, že technologie jsou naším spasitelem… že my lidé vždy vymyslíme cestu ven z čehokoliv, a že technologie vyvinutá Kapitálem může zařídit cokoliv, ale rozežereme planetu… zničíme sami sebe.
Poznámky:
[1] Přijde mi nešťastné, že autor použil tuto citaci v článku, neboť citace byla původně Janou Hartline použita na obhajobu těžby zemin vzácných kovů pro produkci Toyoty Prius. Jinými slovy na obhajobu vlastního zla, ne za přínosným účelem, jímž předpokládám byla tato citace použita autorem tohoto článku.
*Jak autor uvádí, je to psané americko-centrickou perspektivou, ale ve většině je to použitelné na vyspělý svět obecně.