Marx považoval průmysl za „otevřenou knihu lidských základních sil.“ Nikdo z levice tuto formulaci nevyvrátil. Jeho původy, logika, destinace jsou považovány za samozřejmost. Ve skutečnosti zde nejdeme základní předpoklad, který spojuje levici: že prostředky výroby/technologie by měly být postupně rozvíjeny, jejich dosah vždy rozšířen. Tento pojem je velice blízký srdci moderního pojetí pokroku. Veškerý život musí ustoupit jeho imperativu.Nadvláda nad přírodou a domestikace není v žádném případě problematická pro levici. Levicové spektrum si nevšímá, že jsou tyto případy ze základu levicovým selháním zaznamenávaným v praxi, které se týká jak přírodního světa tak jedince.

Stejně jako jiní obhájci civilizace a modernity, levičáci obhajují „neutralitu“ technologií. Lpí na tomto krédu, i když se hrůzy genetického inženýrství, klonování lidí, kyber budoucnosti zviditelňují všem. Zjevně brzy nastoupí zcela zprostředkovaná a umělá realita, včetně virtuálního/digitálního zničení přímé zkušenosti samotné. Například moderní průmyslové „lékařství“ je na dobré cestě se obejít úplně bez lidského kontaktu.

Ale bez ohledu na toto, je tento vývoj „neutrální“; vše záleží na tom, jak se používá, nebo kdo je u moci. Jako by tyto inovace nebyly obrovsky vzdálené a destruktivními procesy sami o sobě.

Technologie ztělesňuje dominantní hodnoty společenského řádu. Je neoddělitelná od těchto hodnot a jejich fyzických vyjádření. Technologie se stává systémem, stejně jako její společnost se stává systémem. V poměrně brzké fázi vývoje dělby práce, se (záměrně) nástroje stávaly technologiemi. Tam, kde kdysi převládaly autonomie, rovnost jednotlivců a nástroje dostupné všem, postupně převládla účinná moc odborníků a podpořila sociální hierarchii. Dělba práce je základním motorem komplexní, stratifikované, odcizené společnosti, dnes jako již od počátku.

Levice nezpochybňuje tyto základní instituce, které řídí vše ostatní, a tak se musí opakovat dominantní lež o neutralitě technologií. Tímto postojem levice neustále pracuje na zachování hodnot a společnosti, které produkují stále více moci a represivní technologie.

Globalizace není jen ostrým světlem systému nadvlády; ta také představuje dělbu práce na globální úrovni. Samozřejmě levice bere i toto za samozřejmost. Je v opozici pouze excesům některých politiků, nikoliv globalizace samotné. Takže v knize „Proti globofobii“ (The Nation, 1. Prosinec 2003) hanobí ty z nás, kteří jsou tomu v opozici, např. „Toto by mohl být dobrý čas pro zavržení lokální soběstačnosti a přijmutí hlubší globální perspektivy.“ Současná bible levice Říše Hardta a Negriho (Hardt and Negri’s Empire [2000]) je přinejmenším stejně zavázána páteří současné společnosti produkce, technologií a základního světového systému. Tento systém mýtí veškeré rozdíly, včetně životního způsobu domorodců ve prospěch standardizace a globální homogenity.

Jean Baudrillard ve svém Zrcadle produkce (1972) ukázal, že marxismus (a veškerá moderní levice) je jen zrcadlem obrazu kapitalistických techno-ekonomických základů. Ještě dříve Walter Benjamin pochopil, že „masová produkce je výrobou mas.“ Levice není radikální a skutečně nikdy nebyla. Její příznivci nezpochybňují nic z daných základů tohoto prohnilého, masifikovaného světa anti-života. Naopak levice – včetně sociálních anarchistů, anarcho-komunistů a syndikalistů – všechno obhajuje. Co levičáci dělají je velmi rozdílná vize vůči decentralizované, tváří v tvář společnosti malého měřítka, kde je individuální povinnost na dělbě práce a nadvládě překonána a lidská anarchie je součástí přírody.