Poslední den v září 2014 spáchal sebevraždu 24 letý Xu Lizhi. Xu byl pracovníkem Foxconn v jižním čínském městě Šen-čen. Xu vyskočil z okna bytové koleje, která je provozována Foxconn. Foxconn je obrovská společnost soustřeďující se na výrobu; pojímá miliony lidí, kteří se stávají jejich pracovní sílou a vyrábí produkty společností Apple iPhone. Tato esej je napsána na památku Xua Lizhiho.

Technologie není neutrální

Lidé často říkají, že záleží na tom, kdo má v rukách technologie, že jsou sami o sobě neškodné a pro nás užitečnou věcí. Co více, zdá se, že technologie se staly novodobým náboženstvím, které můžeme slyšet ze všech koutů naší společnosti: od většinové společnosti po environmentalisty až po anarchisty. Sám jsem po velkou část svého života věřil, že technologie jsou neškodnou věcí; dokonce jsem menší část svého života skutečně propadal technologické kultuře. Nicméně, myslím, že stejně tak jako u mě, u většiny lidí je tato náklonnost k technologiím především určující v ohledu, že se všichni rodíme do této kultury, kde jsou brány určité hodnoty jako běžná a snad daná, nenarušitelná či nenapadnutelná věc.

Pokud jde o mé poznání, mým zvratem, který mě posunul od technologií k jejich kritice, bylo poznání, že existují lidské kultury, které v kontrastu tomu, že jsme je nazvali primitivní, dokáží s přesností určit svou polohu při oceánských plavbách na základě výskytu hvězd, druhů vln, teploty, zbytků rostlin nebo mořských zvířat jako jsou žraloci nebo delfíni nebo ptáci. (1) Byl jsem učen, že nám orientační vědomosti o naší poloze při cestování po mořích a jinde zprostředkovávají sofistikované moderní technologie. Nikdo mě neučil, že jsme měli vlastní vědomosti a inteligenci nejméně po deseti tisíce let o naší poloze a polohách pevnin při oceánských plavbách.

Vzpomínám si dobře, že toto poznání bylo pro mě velmi překvapivé, ale také děsivé, protože jsem si uvědomil, že nás technologie nesmírně ochuzují o naše vědomosti a inteligenci. Co mnohem více se stalo pro mě zřejmé, bylo, že technologie nás společně s ochuzením našich vědomostí, ochuzují o náš život a odcizují spojení s jiným než lidským životem, s reálným světem a Zemí; vytvářejí svůj vlastní umělý svět, který je vhodný především pro jejich vlastní existenci.

Bylo by dobré definovat, co jsou to technologie. Za technologie by mohly být považovány také nástroje lovců-sběračů, ale tyto technologie jsou tak odlišné od moderních technologií, že je nemožné mít stejnou definici pro obojí. Pokud by definice technologií zaštiťovala obojí, příliš by to zjednodušovalo, čím jsou skutečné technologie a příliš by to zničilo důsledky skutečných technologií.

V kontrastu k „technologiím“ lovců-sběračů, které mohou být definovány jako nástroje, dočasné využití prvků v našem bezprostředním okolí nevyžadující si hierarchie, domestikaci, specializaci, kolonizaci nebo systém, technologie vyžadují systém od něhož nejsou oddělitelné. Ani my nejsme od technologického systému odděleni; většina z nás již nemá možnost žít mimo technologický systém; je na něm závislá a je mu podřízena. Bez ohledu na to, kdo má technologie v rukách, si technologie vyžadují systém, který má přinejmenším stejné základy a stejné základní požadavky, přičemž i konečné produkty s sebou přináší určité hodnoty a realitu nezávisle na jejich uživatelích. Technologie je systém ne nástroj; je prostředím – souhrnem prostředků, které nás zavádějí do svého automatismu potřeby, produkce a exponenciálního rozvoje.

Mezi antikapitalisty, zejména mezi anarchisty můžeme často slýchat nebo se dočíst, že může existovat technologický systém, který by nevyžadoval hierarchie; mohl by fungovat bez autoritářství. Také sami tito lidé přisuzují technologii neutralitu. Jednou věcí, o níž si myslím, že toto předpokládají je, že se soustřeďují především na odstranění kapitalismu nebo státu bez patřičného pochopení technologií. Technologie, stejně jako kapitalismus, velmi jasně organizují svět, a je jim podobně dovoleno existovat především proto, že lidé „nakupují“ příběhy, které vypráví sami nebo jiní příslušní lidé.

Technologie vytvářejí složité sítě společenských vztahů, které vyžadují nadvládu a hierarchie. Mohl bych zde hovořit o domestikaci, neboť ta sama je systémem nadvlády a ztělesněním hierarchie, ale nechci mluvit o této formě nadvlády. Technologie si vyžadují rozsáhlý systém těžby, produkce, údržby a zpracování; ten sám o sobě vyžaduje četné hierarchie a existuje na úkor lidské svobody. Často také na úkor lidského zdraví nebo životů.

Libí se mi velmi citát Davida Watsona, „Technologie je kapitál, triumf anorganiky – lidství se separovalo od svých nástrojů a univerzálně se stalo závislé na technologických strojích. Ty usměrnily a mechanizovaly život, univerzálně proletariátizovaly lidstvo a zničily komunity.“ (2) Mnozí z levice mluví o tom, že lidé v kapitalismu nevlastní výrobní prostředky a jsou tak svou obživou závislí na jejich vlastnících, nicméně se nepozastavili nad tím, že technologie bere lidem jejich autonomii a lidé se stávají svou obživou závislými na technologických specialistech či technologických výdobytcích, nad kterými nemají kontrolu, ani moc. V technologické společnosti jsou jednotlivci závislí na rozhodnutích, o nichž značně nemohou rozhodovat. Technologická společnost nemůže být uvedena do malých autonomních a rovnostářských komunit, protože technologický systém závisí na velmi velkém množství lidí a strojů a specializaci. Lidé potřebují být hierarchicky organizováni a to na úkor své svobody. Životy lidí v technologickém systému ustupují těmto požadavkům technologií, a těch, kteří je zavádějí. Stanovuje se jim jejich existence. Pro takovou existenci, mimo četné donucovací moci, takový systém potřebuje také vlivnou propagandu, aby lidé věřili svému údělu.

Od počátku je technologie spojena s kolonizací. Technologie je závislá na průmyslu a také na jeho rozšiřování, aby mohly být získávány zdroje pro její produkci a udržování. Lidé, kteří dříve žili bez průmyslu autonomně, v neprůmyslových částech planety, se museli během rozšiřování technologického systému při získávání zdrojů jemu přizpůsobovat. Je to logika kolonizace celé civilizace, přizpůsobte se nebo zemřete. Znamenalo to, že se tito lidé museli začít stávat závislými na těch, kteří technologický rozšiřují a zavádějí a také udržují, a samozřejmě těmto lidem také začít zprostředkovávat technologie a technologický svět. V jejich případě to znamenalo, a stále znamená, vyvlastnění a ztrátu svých životů. Museli jít a začít se stávat součástí technologického systému, a museli tak začít dělat věci, které by bez něho nemuseli dělat. Jednou z věcí, již tímto technologie zavedly, bylo, že lidé byli donuceni produkovat věci pro jiné strany spíše než sami pro sebe na určitém místě a v určitou dobu, o nichž nerozhodují. Když vezmeme v úvahu například proutěné košíky, ty nepotřebují žádnou specializaci, ani technologický systém, ani hierarchie, lidé je vyrábějí/vyráběli z vlastního uvážení. Když si vezmeme například počítače a jejich potřebu technologického systému, lidé jsou nuceni k jejich produkci. Miliony lidí se dobrovolně ve stejný čas neodebere, a nejde na to samé místo vykonávat toxickou, nebezpečnou nebo otrokářskou práci, jíž vyžaduje produkce počítačů. A také ne sami od sebe produkují technologie pro jiné strany, s nimiž nemají nic společného – není to rodina, ani přátelé, ani komunita. V této technologické kultuře to také znamená produkovat věci pro úspěchy jiných. Spolu s technologiemi jsme se posunuli od toho, co bychom chtěli dělat k tomu, co máme udělat. Byly tu vytvořeny četné hierarchie udržované skrze četnou donucovací moc a násilí. Není překvapivé, že se podstatná část, jak produkce, tak zpracování technologií po jejich výslužbě odehrává v nynějších zemích třetího světa, kde jsou vhodnější podmínky pro vytváření určité reality. Domorodí lidé, jenž jsou obětováni spolu s jejich životním prostředí technologickému světu, si také vlastní smrt nebo asimilaci dobrovolně nevybírají. S technologiemi lidé přišli o své tradiční životy a stali se závislými na technologickém systému; na strojích.

Jsou tu jistě lidé, kteří by mohli říct, že bychom mohli dosáhnout určitého stavu, v němž by technologie byly schopny produkovat a udržovat sami sebe. Toto by mohlo znamenat pro mnohé osvobození. Nicméně nemyslím to, spíše bychom tak dosáhli stavu, kdyby technologie nad námi získaly již úplnou moc než tu, kterou jim dnes poskytujeme a mají nad námi. Bill Joy uvedl, že „Když se společnost a problémy, kterým čelí, stávají stále více a více složité a stroje se stávají stále více a více inteligentní, lidé budou nechávat stroje činit jejich rozhodnutí za ně, jednoduše proto, že rozhodnutí učiněná stroji přinesou lepší výsledky, než ta učiněná lidmi. Nakonec může být dosaženo stavu, v němž rozhodnutí nezbytná k udržování systému v chodu budou tak složitá, že je lidé nebudou schopni dělat inteligentně. V této fázi stroje budou u efektivní moci. Lidé nebudou moci jen tak vypnout stroje, protože se na nich stanou tak závislí, že jejich vypnutí by se rovnalo sebevraždě.“ (18) Technologický systém je technologie, nemohu se osvobodit od systému, který vyžaduje takovou moc nade mnou. Jak řekl Jacques Ellul, „Musím se ujistit, že ji [technologii] mohu analyzovat, stejně jako mohu analyzovat kámen či jiný předmět, který mohu analyzovat a pochopit ze všech úhlů. Jakmile budu schopen rozebrat celý tento technologický systém do jeho nejmenších součástek, začne má svoboda.“ (3) Jako jiný argument bych rád uvedl, že je děsivé si představit, co by vyžadovalo takového stavu světa dosáhnout, sociálně a environmentálně. Nicméně, je tu mnohem více věcí, co k tomu říct.

Nevlastním auto a nemám v úmyslu si jej pořizovat. Někdo by řekl, že tímto musím být omezen; v jistém ohledu mají „pravdu“; ale pravdou je, že je to ve skutečnosti omezení pro mě automobilem i z tohoto jistého pohledu. Z mé strany si myslím, že mě technologie jako automobil omezuje. Myslím, že automobil sám je dobrou ukázkou toho, jak nám technologie vládnou a berou naší svobodu. Podle některých bych tedy měl být omezen, pokud nemám automobil, ale my jsme tu vytvořili na mnoha místech svět, ne-li téměř zcela, kde bez automobilové dopravy nemůžeme získat ani základní potřeby. Toto je tím jistým ohledem; mě by omezovalo jej mít, ale také mě omezuje jej nemít, protože je tu (často) vytvořen svět, kde bych se bez automobilu téměř neobešel. Znamená to, že pro získání našich základních potřeb, tu musí existovat technologický systém se všemi svými důsledky a potřebami. Avšak nejde jen o toto získávání a udržování, jde o samotnou dopravu. Automobil nedává svobodu; ve skutečnosti organizace dopravy přináší další pravidla a předpisy, aby se zabránilo chaosu. Svět automobilové dopravy omezuje svými pravidly a předpisy i mě jako chodce přinejmenším ve městě. Bez automobilové dopravy bych mohl existovat v úplné jiné realitě bez všech nutných předpisů a přikázáních a také produkce, údržby a environmentálních dopadů. Problém s celým technologickým systémem. Čím více technologie, tím více organizace, jejich nadvlády a méně svobody.

Mohl bych tu také zmínit například mobilní telefony a podobná zařízení. Bývá nám řečeno, že nám mobilní telefony pomáhají být ve spojení. Nicméně my již jsme často od sebe natolik odcizeni, že toto technologické „spojení“ je jedinou možností, jak být spolu v kontaktu. A to nejen z hlediska toho, že trávíme mnoho času takto od sebe, ale proto, že jsou naše vztahy někdy natolik narušeny, že jedinou možností, jak se snést, je pár slov či řádků skrze technologii. Pokud bychom žili v komunitách tváří v tvář, které zničily technologie, proč bychom měli potřebovat tyto stroje se vším omezením a odcizením, které přináší technologický systém, jenž je potřebný pro produkci a udržování těchto technologií a jejich sítě. Technologie tu vytváří své životní prostředí v iluzi jejich potřeby a pomoci. Možná nám pomáhají; přežít v jejich vlastním světě, když se jimi uspokojujeme jako lacinou náhradou za vše, co je a bylo ztraceno jejich existencí.

Abychom mohli mít technologie, musí tu také existovat rozsáhlý vzdělávací systém. Toto se děje také na úkor lidské svobody a za patřičné domestikace. (17) V tomto vzdělávacím systému, který je spíše veden institucemi než rodiči, jsou děti pod velkým, ne-li obrovským tlakem, aby se z nich stávaly technologičtí specialisté, matematici, fyzici, chemici či vědci nebo jinak závislé bytosti na technologickém systému. Pokud neuspějí, většina z nich, ne-li všichni, budou muset v technologickém světě zastávat a vytvářet nějaké podřadné práce a existence. Produkce technologií je produkcí lidí, kteří je budou produkovat, udržovat a zpracovávat později jako odpad. Technologie si nás ochočují. Pro děti nemohoucnost odporu při tomto civilizovaném vzdělávání musí být velmi skličující zážitek. V kontrastu tomu v netechnologických společnostech, společnostech lovců-sběračů děti (stejně jako dospělí) trávily většinu času zejména hrami, konverzací nebo relaxováním. Měly všechny zdroje a potřeby dostupné bez rozsáhlé ponižující organizace a hierarchií. Vzdělávání u těchto dětí probíhalo bez donucovací moci: následováním než donucováním. V technologické společnosti vše závisí na rozsáhlých donucovacích prostředcích a hierarchiích od vzdělání po produkci po zpracování a údržbu. Jsme okrádáni o vlastní smysl bytí, a je nám skrze domestikaci přidělována existence technologie a civilizace.

Často je kritikům technologií podsouváno moderní lékařství. Tito lidé říkají, že je jednoduché kritizovat technologie nebo je odmítat, ale pak jsou tu věci, které bychom sami postrádali. Pokud pominu, že smrtí a výhrůžkami smrtí je od počátku řízena naše domestikace, dobře toto také vystihuje citát, že „Strach ze smrti, na němž staré monoteistické náboženství vydělávalo tak dlouho, se nyní přebírá novým náboženstvím. Nesmrtelnost si již nevyžaduje víru ve všemocného starého muže s bílým plnovousem, vyžaduje si víru ve stále se zlepšující se oblasti vědy a technologií.“, (4) nebojím se diskuze na toto téma. Spíše čeho se obávám je systém, který si vyžaduje moderní lékařství. V průběhu posledních 40 let bylo vyhubených na 75 procent sladkovodních živočichů, přičemž jejich úmrtí je přisuzováno farmaceutikům, které se dostávají do vodních toků. (5) Dnes jeden člověk z osmi umírá kvůli znečištění vzduchu. (6) Pravděpodobně celkově umírá kvůli znečištění životního prostředí na 40 procent lidí ze všech úmrtí. (7) Máme tu epedimii rakoviny, která mnohem více naroste v následujících letech. (8) Nicméně i toto je pouze špičkou ledovce nemocí, zranění (fyzických, duševních, duchovních) a úmrtí, které jsou neoddělitelnou součástí technologického systému.

Moderní lékařství je závislé na průmyslu a technologickém systému. Vezmeme-li v úvahu stav životního prostředí, mimo vyjmenovaného, jsme svědky masového vymírání druhů (9) či změn klimatu a změny chemického složení oceánů, (10) které spolu s podpovrchovými erozemi způsobených těžbou, která je nutná pro moderní lékařství, představují pro nás existenční problémy. Za každou částí technologického systému a technologického pokroku (a to i bez kapitalismu) je rozsáhlé ničení životního prostředí od počátku do konce; od těžby po zpracování odpadu. Lze těžko na tomto shledat něco udržitelného.

Pro někoho by mohlo být zajímavé říct, navzdory výše uvedenému, že nám technologie pomáhají, pokud jde o unikání stále většímu ničení životního prostředí nebo i některým nemocem, ale taková úvaha v realitě spíše přináší další a další problémy, které se snažíme vyřešit další a další technologií, přičemž skutečné odhalení a napadnutí problémů, které představují technologie a víra v ně, se ztrácí. Není opovážlivé říct, že opuštění od technologického systému by bylo mnohem více přínosnější pro naše zdraví, zdraví planety a naší svobodu a vztahy. Takže otázkou je: Pokud je zřejmé, že existuje spousta (převažujících) důvodů, proč odmítnout technologický svět, proč se lidé již nerozhodli od něho odvrátit? Myslím, že odpověď spočívá především v mýtech, které podporují a udržují technologii.

„Pokrok“ je téměř náboženský pojem, který pohání celý technologický systém. Mýty pokroku jsou zakořeněny mnohem hlouběji než jen v moderním světě. Když si uvědomíme, co stále slyšíme o životě před/mimo zemědělství či civilizaci, viz definice života lovců-sběračů Thomase Hobbese, že „Život byl ohavný, brutální a krátký.“, nebo například, když byly objeveny prehistorické malby v jeskyni Altamira, archeologové si mysleli, že jsou podvod, lovci-sběrači by přeci neměli čas kvůli boji o přežití, ani duševní schopnosti, aby vytvořili tak vizuálně propracované umění, řekne toto mnoho. Věříme, že nás zemědělství a civilizace zbavily brutální existence, když slýcháme, že jednoho dne lidé vynalezli jinou „technologii“ a ta je osvobodila, přinesla zdraví a delší život. Nicméně již v tomto údajně našem prvním nejlepším kroku technologického vývoje je více neúspěchů než přínosu. Ve skutečnosti nám přechodem na zemědělství byl zkrácen život až o třetinu, vzestoupilo mnoho nemocí, mnoho z nás zasvětilo život těžké práci na polích a jinde a objevily se četné hierarchie na sociální a sexuální úrovni a také války, které přišly zejména s kolonizací. Mircea Eliade příchod zemědělství dobře posoudil, když řekl, že „vyvolalo otřes a duchovní rozvrat, jejichž rozsah si moderní mysl nedokáže představit“. (11) Lovci-sběrači ve skutečnosti neznali (neznají) dělbu práce, byli (jsou) přirozeně rovnostářští a měli (mají) mnohem více volného času pro malby v jeskyních nejen než (raní) zemědělci, ale než lidé v moderním technologickém světě. (12)

Myšlenka tohoto „pokroku“ nás oddělila od přírody a přivedla ochuzený život nejen o sociální vztahy, ale také vztahy k živému světu, tedy socio-environmetální. Stávali jsme stále více odcizení a také ničiví. Lidé šli přesto dále; mnozí zapomněli, mnozí věřili ve vyřešení problému prostřednictvím dalšího technologického pokroku a většina lidí z jiných kultur byla násilně asimilována. Jsme většinou, protože netechnologické kultury byly vyhlazeny. Postavili jsme si klece a uvěřili jim. Byli jsme zasvěceni tomuto „pokroku“ až do nedávných dob, kdy byla odhalena skutečnost. Žili jsme v samolibých mylných představách, že technologický pokrok vždy vedl k lepšímu, ale lovci-sběrači tuto realitu roztříštili. (13)

Na začátku jsem zmínil, že tu byly (a jsou) lidské kultury, které měly orientační vědomosti lepší než moderní mořeplavci, kteří se spoléhají na sofistikované moderní technologie. Například Polynésané byli těmito kulturami. Ale nebyli jen odborníci na oceánské plavby, co se týče orientačních znalostí, také stavěli katamarány pomocí jednoduchých nástrojů, které byly padesátkrát rychlejší než lodě španělských kolonizátorů. Evropská vyspělost a kolonizace je jedním z dalších mýtů technologického pokroku. Vždy jsme věřili, že jsme lepší a vyvinutější než lovci-sběrači, ale nebylo tomu tak. Rodíme se do jiné kultury a oni do jiné. Rodíme se jako oni, ale poté se ztrácíme. Oni znají tuto skutečnost, my jsme zapomněli.

Jedním dalším přelomem byla také rasová nadřazenost. Lidé byli zotročováni a čelili kolonizaci; měli jinou barvu pleti, byli považováni za méně cenný. Vezměme v úvahu citát George Fitzhugha, „otroctví vzdělává, zjemňuje a moralizuje masy tím, že jsou v neustálém styku s mistry vynikající mysli, informací a morálky“. (14) Toto je cesta technologického pokroku; snadněji ovladatelní a vymazatelní jsou mu palivem. Později kapitalismus a jeho hodnoty zisku a užitku jako nejvyšší hodnoty urychlily „technologický pokrok“ jako nic před tím. Byla tím započata nová éra sociálního rozdělení, hierarchií a vztahů za stále většího vykořisťování živých bytostí; lidí a ostatních zvířat a celého živého světa. Tato specifická sociální rozdělení byla nezbytná pro chod technologického systému, a také, aby byla přijata, muselo dojít k vytvoření nových hodnot a příběhů, jímž věřit jako dalšího paliva pro technologický systém.

Nyní jsme tu. Měli bychom se ponaučit a vidět, že zkušenosti nesahají do předu, ale přicházejí z minulosti. Minulost nám ukazuje, jak jsme budovali naší antropologii. Měli bychom vidět, že je to víra v technologický pokrok, která nás dostala do této situace a ještě více technologického pokroku situaci nevyřeší.

Namísto svobodných a sami s sebou určujících životů, které jsme žili po většinu naší existence v rovnováze s přírodou, se moderní lidé stali „zavázáni“ abstraktním procesům technologického systému a stali se podmaněni těmto procesům, které rovněž stále více pohlcují živý svět. Technologie přebraly pozici zprostředkované reality a zničily lidské nástroje, lidské rovnostářské a svobodné komunity a také mnoho znalostí o světě, a tímto způsobem degradovaly lidi a také nelidský život na součástky vhodné zejména sobě samým. Můžeme přijít úplně o svou důstojnost: být stále lidmi, může o svůj zbytek důstojnosti přijít celý živý svět. Vím, (jak jsem uvedl výše) že většina z nás (ne-li všichni) závisí na tomto strašlivém monstru, ale cesty je stále ven. Můžeme se odsud dostat skrze naše činy, odmítnutí a tak úsilím o rozbití této reality.

Nicméně neříkám, že jsem nadějný. Technologie jsou velmi zákeřnou zbraní, která nás lehce ovládá a může ovládnout zcela. Můžeme se stát v blízké době stroje, (15) může být v blízké době zničen živý svět natolik, že se pro nás stane neobyvatelný. Nechci tu mluvit jen o nás, ale chci mluvit o všech jiných stvořeních; sám homocentrický pohled na svět je za pokračujícím technologickým systémem; je živen jejich smrtí a degradací. Jsme na stejné lodi a nemáme právo je a jejich životní prostředí zničit. (16)

Za sebe říkám, že budu bojovat. Bojujme a vyhrajeme, nebo možná nevyhrajeme; ale neměli bychom být těmi, kteří technologiím ustoupí.

Reference:

1. Viz. The Wayfinders, http://wildancestors.blogspot.fi/2014/04/the-wayfinders.html
2. Against The Megamachine by David Watson
3. Zrada technologií, Jacques Ellul, http://puntickovanichrobaci.noblogs.org/post/2014/10/14/jacques-ellul-zrada-technologii/
4. Against Domestication and Religion: the wild origins of faith by Andy Lewis, http://www.inthelandoftheliving.org/essays/against-domestication-and-religion
5. Earth has lost half of its wildlife in the past 40 years, says WWF, http://www.theguardian.com/environment/2014/sep/29/earth-lost-50-wildlife-in-40-years-wwf
6. Air Pollution Now Responsible for 1 in 8 Deaths Worldwide, Study Shows, http://www.triplepundit.com/2014/04/air-pollution-now-responsible-1-8-deaths-worldwide-study-shows/
7. Pollution May Cause 40 Percent of Global Deaths, http://www.livescience.com/1853-pollution-40-percent-global-deaths.html
8. WHO: Imminent global cancer ‘disaster’ reflects aging, lifestyle factors, http://edition.cnn.com/2014/02/04/health/who-world-cancer-report/
9. UN Environment Programme: 200 Species Extinct Every Day, Unlike Anything Since Dinosaurs Disappeared 65 Million Years Ago, www.huffingtonpost.com/2010/08/17/un-environment-programme-_n_684562.html
10. Climate Change Impacts, http://www.nature.org/ourinitiatives/urgentissues/global-warming-climate-change/threats-impacts/higher-temperatures.xml
11. Agriculture by John Zerzan, http://theanarchistlibrary.org/library/john-zerzan-agriculture
12. Viz. The Original Affluent Society, Náš egalitariánský eden, http://puntickovanichrobaci.noblogs.org/post/2014/06/17/nas-egalitariansky-eden/
13. Lovci-sběrači a mytologie trhu, puntickovanichrobaci.noblogs.org/post/2013/10/03/lovci-zberaci-a-mytologia-trhu/
14. Endgame, Volume I: The Problem of Civilization, esej Civilization by Derrick Jensen
15. “…transhumanisté jsou lidé, kteří již nechtějí být lidé.”, Why I’m Debating an Anarcho-Primitivist Philosopher About the Future, http://motherboard.vice.com/read/transhumanism-versus-anarcho-primitivism
16. Majetek a vlastnictví půdy: mimo reflex „levice“, http://puntickovanichrobaci.noblogs.org/post/2013/06/22/majetek-a-vlastnictvi-pudy-mimo-reflex-levice/
17. Vzdělávání jako domestikace vnitřního prostoru, http://puntickovanichrobaci.noblogs.org/post/2014/04/19/vzdelavani-jako-domestikace-vnitrniho-prostoru/
18. Bill Joy, Why the future doesn’t need us, http://archive.wired.com/wired/archive/8.04/joy.html

F.C.