V posledních týdnech tu došlo k četným masovým střelbám po celé Severní Americe, které se stávají stále více normalizovány v moderní společnosti. John Zerzan rozsáhlé píše a hovoří o fenoménu střeleb, nikdy se nevyhýbá obtížným tématům a otázkám, jímž se mnozí jiní aktivně vyhýbají.

Vzpomínám si, jak jste jednou na rádio show říkal, že když média mluví o masových střelbách, používají buzzwordů a často to prezentují jako by tyto činy byly nepochopitelné. Můžete mi vysvětlit, co si myslíte a proč je to problematické? Nejprve mi dovolte říci, že můj důraz byl kladen na bezprecedentní růst, co je běžně nazýváno „náhodnými“ mnohanásobnými střelbami: jak říkáte, ty, které jsou prezentovány jako nepochopitelné. Samozřejmě, že nejsou nepochopitelné a mluví o povaze moderní společnosti. Jsou velice příznačné rostoucí izolaci, produktem vymýcené komunity. Společnost se stává rychleji technologickou a – na rozdíl od tvrzení propagandy technologické agendy – lidé jsou stále více zmítaní a osamělí. S menší a menší pozorností k nevýslovným věcem, které se dějí.

Často se masovým střelbám dává za vinu duševní zdraví, ale mnoho z těchto vrahů nemělo v minulosti známou duševní nemoc? Ano, většina střelců neměla v minulosti duševní nemoc. Nejčastěji se člověk dočte, že co se stalo, je jakýsi popis klišé: „on byl nejklidnější chlap, velmi pěkný, nikdy nevynechal práci nebo byl bezproblémový, atd.“

Před časem tu byl článek o dětech, kteří jsou znuděny masovými střelbami. Myslíte si, že staly součástí podívané? Nebo jsou výjimkami? Je možné, že jak jsou tyto vražedné činy téměř na denním pořádku, jsou normalizovány nebo se dokonce stávají nudnými. Zamyslete se, co jiného je běžně viděno mezi obyčejnými hrůzami civilizace…

Viděl jsem, že feministický blogger nedávno napsal, že všechny tyto střelby mají jednu společnou věc, že pachatelé jsou všichni muži. Jaký je váš názor? Ne všichni střelci jsou muži. Strašlivou součástí fenoménu v posledních letech jsou rodinná jatka, včetně matek vraždících své děti.

Slyšel jsem, že jste říkal, že masové střelby jsou fenoménem, který se zdá být jedinečný jak moderní době, tak určitým částem světa? Jaká je spojitost mezi výsadbou a tímto druhem násilného činu? Zhruba řečeno toto zběsilé zabíjení se děje v mnoha technologických společnostech a rozšiřují se z USA do dalších technologicky vyspělých zemí. Tak si člověk klade otázku, jak „pokročilé“ nebo „privilegované“ tato místa skutečně jsou. Z hlediska jedinců méně často páchají tyto činy chudí lidé, pravděpodobnější jsou bílí příměšťáci, až na některé výjimky.

Od doby, kdy Chris Dorner zabil pár policajtů, se více lidí zaměřilo na policii. Jako anarchista, co si o tom myslíte? Policejní brutalita a militarizace policistů se zdá být narůstající. Takže, není velkým překvapením, že by se více lidí mstilo.

Dalším zajímavým aspektem nedávnějších střeleb, počínaje Dornerem – je to, že vrazi používají Facebook nebo jiná sociální média pro publikování prohlášení předtím než uskuteční své zabíjení. Jsem si jist, že toho bude důvodem zvýšené profilování a sledování. Co si o tomto myslíte? Využívání sociálních medií je samozřejmě velmi rozšířeno, takže vidíme větší využívání ze strany střelců, např. vrah Isla Vista nedávno.

Layla AbdelRahim píše o tom, jak jsou slušnost a poslušnost formou civilizovaného násilí, které pomáhá zakrýt násilí naší společnosti. Žijeme ve strašně násilné kultuře, která předstírá, že násilí neexistuje: Co si myslíte o těchto výbuchách veřejného násilí v podání slušné společnosti? Layla poukazuje na to, jak domestikace zatemňuje násilí, i když méně efektivně v těchto dnech, že? Násilí je méně skryté než kdy jindy, ale popírání vládne a „řešení“ na to jsou velice povrchní. Například zákony pro dohled nad zbraněmi, které unikají základní realitě. To znamená, že od koloniálních dob v této zemi vždy převládaly zbraně. Ale zběsilé střelby jako běžný jev jsou historicky poměrně nedávné. Před rokem Adam Lanza zabil dvacet dětí ve škole v Connecticutu. Volal do Anarchy Rádia, aby řekl o šimpanzovi, který zabil svého majitele. Šimpanz byl oblečen do lidských šatů, byl krmen lidským jídlem, díval se na televizi – a vybuchl kvůli ponižující domestikaci. Trpkou ironií bylo, že Lanza sám vybuchl a zabil na dvě desítky lidí o rok později.

Když byl Ted Kazcynski zatčen jako Unabomber, psal jste mu dopisy a navštívil ho ve vězení: jak se jeho násilné činy liší od ostatních? Je to jednoduchý rozdíl v ideologii? Čeho se můžeme přiučit od činů „strýčka Teda“? Činy Kaczynského nebyly v žádném případě náhodnými. Byly součástí jisté antitechnologické kampaně.

Je tu nějaká spojitost mezi tím, jak jako společnost zacházíme se zvířaty a zemí s tímto typem násilí? Myslím, že je docela rozumné vidět masovými krutostmi industrializovaného zemědělství – používáním velkého příkladu, jak je se zvířaty nakládáno – jak obecně život ztrácí na hodnotě, a tím přispívá k těmto výbuchům násilí mezi lidmi.

Vzpomínám si, že když proběhla kolumbijská střelba, která se zdála být jednou z prvních, následovala ji další středoškolská střelba v albertském Taberu nedaleko místa, kde jsem vyrůstal, jen o týden nebo dva později. Jako kluk na střední škole, který byl týrán a šikanován téměř do bodu, kdy sám spáchal sebevraždu; mít pár dětí, které vezmou zbraně a opětují střelbu bylo něco, čemu jsem velmi věnoval pozornost. Ale věci se nezdály být lepšími v následku, spíše děti jako já byly léčeny, jako bychom byli všichni potenciální psychopati a nic jiného se skutečně nezměnilo. Šikana je jedním ze spouštěcích faktorů v některých hromadných vraždách. Ale šikana není nic nového, děje se tu něco bezprecedentního, když masová společnost vykazuje takovou patologii. Byl jsem na drsné vysoké škole, kde kromě bití některými kněžími, byla jasná míra šikany. Nikdo nepřinesl zbraň a nezačal lidi oddělávat.

Fredy Perlman popsal civilizaci jako monstrum, které stále roste a konzumuje, zároveň vypráví příběh lidí, kteří buď vzdorují útěkem, dokud je monstrum nedostihne nebo protiútokem – často se stávají spíše monstrem, jemuž vzdorovali, aby ho zastavili, dokud nezkolabovalo a zaujali jeho místo jako nové monstrum. Jak vzdorovat, aniž bychom se dostali do stroje, který se snažíme zničit? Civilizace musí být napadena na dostatečně hluboké úrovni, aby byl zasažen cíl. Aktivismus, který postrádá kritiku, postrádá kvalitativně odlišnou vizi nebo je paradigma odsouzeno na poměrně omezený pohled podle mého názoru. Mimo jiné toto znamená, že nesmíme odstoupit od všeobjímajícího ničení majetku, které je těžké kooptovat.

Vy tvrdíte, že nás technologie odcizuje. Jsou tyto střelby symptomem individualismu? Kapitalismu? Nedostatku přírody? Nebo něčeho jiného? Je to všemi těmito věcmi, i když je technologie převládající – a obecně přehlížena. Dominance je celek a musí být viděna jako taková, aby se zabránilo jednomyslnému reformismu. Jak řekl (Theodor) Adorno jde-li o příčiny: „V klidném stavu najdeme to, co by mohlo být příčinou v monolitické společnosti. Jen tak společnost sama o sobě zůstává příčinou.“

Píšete o naději, i když se trendem zdá být posun k nihilismu. Kde najít naději v dobách jako je tato? Jsem nadějný proto, že vidím energii odporu při životě na mnoha místech. Ta nezmizela. A protože si myslím, že systém nadvlády je vlastně docela dutý a slabý. Zjevně se vytrácí poslušnost na mnoha a mnoha úrovních, nemá žádné odpovědi na nesčetné množství problémů, které vytvořil.

Poznámka: Rozhovor dělal Comrade Black pro profanexistence.com.

John Zerzan je anarchistický filozof a historik s českými kořeny. Je představitel anarcho-primitivismu a postlevicového anarchismu, který odmítá spojení anarchismu s tradiční politickou levicí. Zerzan napsal mnoho knih, mezi které patří Future Primitive Revisited (2012), Origins: A John Zerzan Reader (2010) či Twilight of the Machines (2008).

Zerzanovo webové stránky najdete na johnzerzan.net.