Civilizace přicházejí a odcházejí napříč posledními 6000 lety nebo tak nějak. Dnes je tu jen jedna – různé kultury, ale jediná globální civilizace.

Kolaps je ve vzduchu. Již jsme viděli úpadek ne-li kolaps kultury na západě. Sám holokaust v nejvíce kultivované zemi (filozofie, hudba, atd.) odhalil impotenci kultury.

Máme lepší představu o tom, co je civilizace než o tom, co by představoval kolaps. Běžným stanoviskem je: domestikaci rostlin a zvířat brzy následovaly rané, velké civilizace Mezopotámie a Egypt. Domestikace, základ a moc civilizace, sama o sobě: je étosem neustále pokročující nadvlády a kontroly obecně.

„Příroda není osvícena civilizací, právě naopak,“ jak E.J. Applewhite, spolupracovník Buckminstera Fullera, výstižně řekl. Všechny civilizace byly rozpolcené a všechny selhaly. Mayská a mykénská civilizace vzdálená od sebe přes celý svět se zhroutila současně (poněkud pomalu). Egyptská civilizace vstala a padla čtyřikrát, než se sama vyčerpala.

Arnold Toynbee prozkoumával asi dvacet civilizací minulosti v jeho ohromné studii o historii, a zjistil, že v každé případě příčina kolapsu byla vnitřní ne vnější.

Co může být nejhlubším napětím civilizace je vyzdviženo v nejradikálnějším textu, Civilization and its Discontents (Civilizace a její nespokojenosti) Sigmunda Freuda. Podle Freuda civilizace spočívá v primární represi, ve zdroji neporazitelného neštěstí: v obchodování s instinktivní svobodou a erósem pro práci a symbolickou kulturu. Takže, hlavní základ civilizace, domestikace je nejhorší smlouvou, základním generátorem neuróz.

Oswald Spengler zdůraznil tuto marnost civilizace usouzením, že byla nežádoucí, dokonce zlem. Pro antropologa Roye Rappaporta, malá adaptivnost byla adjektivem, jenž ji nejlépe popisuje, i když (stejně jako jiní) dospěl k závěru, že menší, soběstačné sociální uspořádání bude stejně nežádoucí, protože by jej nemohli dosáhnout.

V The Decline of the West (Úpadek západu) Spengler uvedl , že poslední fáze každé civilizace jsou poznamenány vzrůstající technologickou složitostí. Toto nápadně platí pro planetární kulturu dneška, když také vidíme technologické sliby a předpoklady táhnoucí k odsunutí těchto neskrývaných politických ideologií.

William Ophuls v nedávné Immoderate Greatness: Why Civilizations Fail (Nadměrné velikosti: Proč selhávají civilizace) nastiňuje docela přesvědčivé důvody, proč je selhání civilizace nevyhnutelné, proč toto sevření étosem nadvlády domestikace se uchyluje k svému sebezničujícímu konci. První věta knihy také slouží velmi dobře oznámení fatální iluze, která dnes převládá: „Moderní civilizace věří v kontrolu historických událostí technologickou silou.“

Klam této víry je stále jasnější více lidem. Nakonec, jak říká Jared Diamond, „Všechny naše současné problémy jsou nezamýšlenými důsledky naší vlastní technologie.“ Ve skutečnosti civilizace selhává na každé úrovni, v každé oblasti, a její selhání je do značné míry rovné selhání technologií. Stále více a více to je tím, co lidé vnímají jako kolaps.

Složité společnosti jsou nedávné v lidské historii, a rozhodně je toto zaštítění civilizace velmi odlišné od všeho, co bylo před tím. Hlavní rozdíly jsou dva. Úřadující civilizace nyní ovládá celý svět, nehledě na různé kulturní rozdíly, a technologická invaze kolonizuje na netušených stupních.

Navzdory tomuto rozsahu a velikosti panovačnosti civilizace opěra je menší a menší. Vnitřní příroda je stejně tak zpustošena jako vnější příroda. Kolapsu lidské sounáležitosti se otevřeli dveře do nepředstavitelných jevů u osamělé lidské populace. Vymírání druhů, tající polární ledovec , mizící ekosystémy, atd., pokračují bez zpomalení.

Fukušima, okyselení oceánů, Monsanto, frakování, mizející včely, ad infinitum. Dokonce poněkud prozaičtější aspekty civilizace jsou v úpadku.

Rappaport zjistil, že když se civilizované systémy „stávají větší a silnější, kvalita a funkčnost jejich výrobků se pravděpodobně zhoršuje.“ Obrovské stažení vozů z poloviny roku 2014 GM, Toyotou a Fordem je příkladem. Jared Diamond poukazuje na to, že „prudký úpadek může začít jen deset let nebo dvacet let poté, co společnost dosáhne svého četného vrcholu.“

Podívejme se na ropný zlom a jeho předpověď, že ropa začíná docházet, což signalizuje konec průmyslové civilizace a jejího zničujícího průběhu. Objev velkých zásob zemního plynu a nových technologických postupů (např. břidlice zemního plynu) může ovšem znamenat, že tato projekce ropného zlomu, teminálu úpadku nebude započata v několika desetiletích. Webové stránky Oil Drum, což je hlavní Peak Oil forum, ztichly v roce 2008 po osmiletém fungování za přiznání o nedostatku zájmu.

Je tu pochopitelná, poněkud nemístná touha po tom, že civilizace bude spolupracovat s námi a překonstruuje se. Tento myšlenkový proud se jeví převládající u těch, kteří se zdráhají odporu, konání potřebného pro odpor k civilizaci. Je tu také tendence vidět hrozící dramatické zúčtování, i když se zdá, že historie zřídka kdy poskytuje takové scénáře.

Věci se mají katastrofálně a zhoršují se. Takže také vidíme více a více pesimismu a dokonce vzdávání se, i když předešlé nemusí vždy vést k druhému. Nebude žádný velký šťastný konec podstrkuje anonymní autor v knize Desert (Poušť) z roku 2011. Říká nám, že obraz jediné globální současnosti je iluze, zrcadlováván iluzí jedné globalizované osvobozující budoucnosti.

Nicméně, jak se civilizace stále přesouvá směrem k jednotné, globalizované, vysoce integrované realitě, první tvrzení vypadá prokazatelně chybně. Pokud jde o druhé nemáme tušení, co se bude dít: nicméně zdá se evidentní, že buď překonáme paradigma domestikace/civilizace nebo ne. Ne, že boj bude pravděpodobně překonán jedním tahem.

Desert představuje v mnoha ohledech limity aktivismu, ale je to tím, kde o všem bude rozhodnuto? Přináší malou nebo vůbec žádnou analýzu nebo vidinu, a tak ignoruje, co může být zásadní: legitimitu. Již vídáme příznaky delegimity, když narůstá vědomí, že civilizace je odsouzena k zániku, důvěrníci civilizace nemají žádné odpovědi na rozšiřující se krizi. Věci se mají hůře a civilizace dělá věci horšími. Toto je selhání, a my máme zásadní otázky a pochopení jak a proč.

Ještě důležitější, kvalitativně odlišný vzor nebo vidina je možná a dokonce k dispozici. Není překvapující, že Desert přednáší přístup záchranné lodě, ale celkově nereálný, nebo, že Dark mountain (Ponurá hora) dobře známého britského ekologa Paula Kingswortha nevybíravě hází ručník do ringu. Vypadá to špatně, ale vyhlídky civilizace se stále zjevují být ještě horší: žádná budoucnost. Musíme nadále usilovat, abychom ji přivedli ke konci.

Směr je jasný: „návrat do normálního lidského stavu menší složitosti,“ antropologickými slovy Josepha Taintera v jeho The Collapse of Complex Societies (Kolaps složitých společností) z roku 1988. K životu, zdraví, komunitě, světa tváří v tvář z robustních, rekvalifikovaných osob.

John Zerzan, A Word on Civilization & Collapse, Fifth Estate # 392, Fall/Winter 2014