Text jsme zpracovali pro nadcházející číslo brožury PŘEŽITÍ. Nyní jej online zveřejňujeme.

Zachrání „zelené“ technologie Zemi a nás?

Ne. „Zelené“ technologie nemohou zastavit byť nejvážnější environmentální problémy (masové vymírání druhů, změny klimatu, okyselení oceánů, znečišťování ovzduší, aj.). Solární panely, větrné turbíny či elektromobily nejsou vyráběny z ničeho. Jsou vyráběny z kovů, plastů, chemikálií a vyžadují si fosilní paliva. Tyto produkty byly vytěženy ze země, přepraveny, zpracovány, vyrobeny. Každá část za sebou zanechává stopu zkázy: zničené biotopy, znečištěné vodní toky, kolonizaci, toxický odpad, otrockou práci, vykořisťování, skleníkové plyny a války.

Spotřeba

Základními surovinami pro „obnovitelné“ zdroje energie jsou stejné materiály, které jsou všudypřítomné v průmyslových výrobcích, včetně cementu a hliníku. Nikdo nevyrobí cement bez použití energie z fosilních paliv. A hliník? Těžba sama je destruktivní a toxickou noční můrou. Od počátku do konce tzv. „obnovitelné“ zdroje energie a další „zelené“ technologie vedou k zničení planety. Tyto technologie mají své základy ve stejné průmyslové těžbě a procesech výroby, které posledních 150 let ničí Zemi.

Většina elektřiny, která je vyráběna „obnovitelnými“ zdroji se používá ve výrobě, těžbě a dalších průmyslových odvětvích, které ničí planetu. Dokonce i v případě, že by výroba elektřiny byla neškodná, spotřeba není. Každá elektrická věc při procesu výroby zanechává stejnou stopu zkázy. Žijící společenství – lesy, řeky, oceány – se stávají mrtvými komoditami.

Solární a větrné turbíny vydrží kolem 20 až 30 let, pak je potřebné je vyměnit. Výrobní procesy těžby, znečištění a využívání nejsou něčím, co se stane jednou, ale je to kontinuální – a rozšiřuje se velmi rychle. „Obnovitelné“ zdroje energie nikdy nemohou nahradit infrastrukturu fosilních paliv, protože jsou na nich závislé.

Recyklace recyklovatelných materiálů „zelených“ technologií může být „efektivnější” než těžba, ale není řešením problémů. Ve skutečnosti jim přispívá. Recyklace hliníku, oceli, křemíku, mědi, kovů vzácných zemin a jiných surovin používaných pro „zelené“ technologie může být provedena jen za velkou cenu na planetě. Recyklace těchto prvků je velice energeticky náročná, uvolňuje velké množství skleníkových plynů a přispívá k zamoření podzemních vod a intoxikaci planety. Mnoho částí technologií „obnovitelných“ zdrojů energie nelze recyklovat.
Více „obnovitelné“ energie není synonymem méně energie z fosilních paliv. Množství energie vyráběné obnovitelnými zdroji narůstá, ale současné narůstá množství vyráběné energie fosilními palivy. Uhelné nebo plynové elektrárny nebudou vypnuty kvůli „obnovitelnému“ zdroji energie.

Jen asi 25% globální spotřebovávané energie je ve formě elektřiny, která proudí dráty nebo bateriemi. Ropa, zemní plyn a další deriváty fosilních paliv představují zbylou spotřebovávanou energii. Dokonce i kdyby mohla být elektřina po celém světě vyráběna bez emisí skleníkových plynů, znamenalo by to snížení jen o 25%. A dokonce by to mělo malý význam, neboť většina spotřebovávané energie rapidně narůstá.

Hydroelektrárny

Někteří lidé rádi podporují hydroelektrárny jako zdroj „zelené energie“. Je to falešné. Ne příliš vzdálené kratšímu sprchování, nízkým průtokovým zařízením a omezování používání vody. Celá infrastruktura, která poskytuje vodu – velké přehrady, dálkové potrubí, čerpadla, kanalizace, odtok – vše je neudržitelné. Přehrady mají obrovské dopady na životní prostředí na řekách, plážích a ústí řek. Přehrady ničí život v celém povodí (včetně lidských – často domorodých – komunit, které jsou na životě v řekách závislé). Je to jako zablokování tepny, zabrání se proudění krve do vašich končetin. Nikdo nemůže přežít. Řeky se stávají mrtvé, když je rybám znemožněno cestovat nahoru a dolů po řece. Celistvost celé přírodní komunity, do níž patří ryby, ale také vodní savci jako delfíni říční, je po proudu a proti proudu přehrady zabíjena. Přehrady jsou jedním z hlavních faktorů, kvůli kterým čelí některé druhy delfínů a jiným vodním zvířatům vyhynutí nebo již zanikly. Přehrady také způsobují snížení hladiny podzemní vody, takže je nemožné, aby se kořeny stromů dostaly k vodě. Lužní ekologie závisí na sezónních záplavách a zhroutí se, když jim brání přehrady. Výsledkem je pobřežní eroze a také vyhynutí některých druhů. Včetně těchto dopadů je mnoho přehrad velkým zdrojem metanu z rozkladu organické hmoty. Metan z vodních přehrad může být zodpovědný 4% nebo více procenty na globálním oteplování.

Solární panely

Výroba solárních panelů patří dnes mezi nejběžnější zdroje hexachlorethanu, fluoridu dusitého a fluoridu sírového. Tří extrémně silných skleníkových plynů. Jako skleníkový plyn je hexachlorethan 12 000 krát silnější než oxidu uhličitý. Je 100 procentně produkovaný lidmi, a přežije 10 000 let po dostání se do atmosféry. Fluorid dusitý je 17 000 krát silnější než oxid uhličitý a fluorid sírový je 25 000 krát silnější. Je to nejsilnější známý skleníkový plyn. Atmosférické koncentrace fluoridu sírového narůstají o 11 procent každý rok.

Největším solárních projektem na Zemi je Ivanpah, který se nachází v Kalifornii. Ivanpah je solární tepelná elektrárna, to znamená, že všechna zrcadla jsou namířena na tzv. vodárenské věže. Koncentrují se na sluneční energii, která ohřívá tyto věže, vaří vodu a vytváří páru pro spuštění turbíny. Mimo ohrožování pouštního života, jako jsou ohrožené želvy pouštní, kterých je zde zabitých tisíce, je zabitých desítky tisíc ptáků ročně a je ohrožen celý „potravní“ řetězec. Při zahřívání se nezahřívají jen věže, ale také místo okolo nich, to znamená, že jsou ptákům, kteří přelétávají nad elektrárnou, sežehnuta, spálená křídla a jsou usmrcení.

Větrné turbíny

V případě větrných turbín je jednou z nejběžnějších používaných větrných turbín 1,5 megawattová turbína. Gondola váží 56 tun, věž váží na 71 tun a lopatky 36 tun. Jedna taková turbína vyžaduje více než 36 tun oceli. Tento model je menšího designu moderních standardů. Jsou turbíny, které mohou být třikrát vyšší a používat osmkrát tolik materiálů – oceli, hliníku, mědi, neodymu, aj. Nemůžete mít větrné turbíny bez těchto materiálů nebo bez náhrad, které jsou velmi podobné. Největším zdrojem oceli je důl Carajás, což je největší důl železné rudy na planetě. Nachází se v Severní Brazílii, v srdci amazonského pralesa. Dopady na životní prostředí jsou obrovské. Za prvé a nejdříve k dosažení rudy se musí vykácet prales. Také se vykácí prales pro hromady odpadu, skladovací zařízení, transportní zařízení, cesty, železniční tratě, atd. Statisticky se vykácí více než 6440 čtverečních kilometrů pralesa kolem dolu Carajás každý rok. Dalším důsledkem tohoto konkrétního dolu je, že rtuť kontaminuje 90% ryb po proudu v této oblasti. Mimo dopadů na životní prostředí, doly železné rudy v Amazonii vysídlily desítky tisíc domorodých lidí. Při získávání mědi mluvíme o odstranění krajiny, půdní erozi, toxických hlušinách, zamoření vzduchu od vozidel a strojů, obrovských únicích prachu, rtuti a jiných nečistot těžkých kovů, ztrátě přirozeného prostředí, půdy a kontaminaci podzemních vod, emisích skleníkových plynů, atd. Těžba a zpracování kovů vzácných zemin nutných k produkci magnetů pro větrné turbíny se ve většině případů odehrává v Číně, kde lidé v okolních vesnicích zápolí se silně znečištěným ovzduším. Čína dodává na 50% větové poptávky po kovech vzácných zemin a dodává 95% kovů vzácných zemin, jenž jsou používaný v mobilních telefonech, hybridních vozidlech, větrných turbínách, solárních panelech a jiné „pokročilé“ technologii. Pět mil široké jezero toxických a radioaktivních kalů nyní zabírá místo zemědělské půdy tamních obyvatel. Celé hory jsou zničeny pro extrakci kovů. Lesy jsou často devastovány, aby mohly být postaveny větrné turbíny. Miliony ptáků a netopýrů jsou každý rok zabití noži větrných turbín. Neboť je vítr nekonzistentní a nepředvídatelný zdroj energie, je zapotřebí zemního plynu jako záložního napájecího zdroje. Záložní systém běží jen občas, je to méně efektivní, takže produkuje více CO2.

Elektrická a hybridní auta

Výroba elektrických aut vyžaduje energii z fosilních paliv v mnoha částech jejich výroby a distribuce. Tento požadavek je ještě extrémnější u elektrických aut, když je potřebné, aby byly vyráběny pro, co největší lehkost kvůli hmotnosti baterií. Mnoho odlehčujících materiálů jsou extrémně energeticky náročné na výrobu, takové jako je hliník a uhlíkové kompozity. Toto je také důvod, proč jsme nikdy neviděli elektrický náklaďák – je příliš těžký. A samozřejmě nákladní auta jsou potřebná pro těžbu a pohon fosilních paliv všech nákladních vozidel, jakož i pro udržování a chod průmyslové civilizace. Bez betonu, oceli a fosilních paliv průmyslová civilizace nemůže být. Elektrická/hybridní auta jsou často nabývána energií, která z velké části pochází z plynových, uhelných a jaderných elektráren, ale i kdyby se obešly bez tohoto napájení, není to provoz, ale výroba automobilů, která je hlavním znečišťovatelem – o 2/3 více než provoz. V kontrastu všem tvrzením, nedávná studie, které analyzovaly dopady výroby vozidel, těžbu, rafinaci, emise a jiné faktory, prokázaly, že zdravotní a environmentální dopady elektrických vozidel jsou ve skutečnosti vyšší než u benzínových automobilů.

Závěr

„Je to špinavý byznys, zabijí lidi a systematicky ničí přírodu a to ostatní je jen sen. A je to stále ta samá písnička: “více industrialismu”… Myslím tím jen více technologie, více technologie, vyřešíme to.“ – John Zerzan, anOther Story of Progress

Pokud chceme odhalit skutečné původy všech alespoň těch nejvážnějších environmentálním problémům, jimž je vystavován život na Zemi a my, pak je potřebné se dívat na „zelené“ technologie a „obnovitelné“ energie jako na další temnou clonu, která nám zatemňuje naše mysli. Faktem je, že propaganda tzv. „zelených“ technologií je sama o sobě nebezpečná pro veškerý život, když problémům namísto jejich řešení přispívá.