V jiné době, v jiném životě napsal David Watson (pod jménem George Bradford) v jarním vydání Fifth Estate 1984:

„Ačkoliv existují důvody pro obavy ohrožení soukromí počítači, je obecně přehlíženo, že prohloubení privatizace s počítačovou televizí v každém pokoji jako Svatým grálem je přinejmenším samo o sobě stejně velká hrozba – hrozba, která dělá policii téměř zbytečnou.“

Právě tímto Bradford předpověděl chytrý telefon. Ale na to, jak byl uvědomělý, nemohl vědět, že tato „počítačová televize“ bude miniaturizována a nošena všude.

Tento citát se objevil v jeho eseji „1984: Horší než očekávané?“ (1984: Worse Than Expected?), kde je reflektován slavný zlověstný rok George Orwella. Je trochu děsivé, jak dobře tato esej předpověděla technokratickou, totalitní společnost, v níž se v současné době nacházíme zapletení. Co je hrozivé je, že nebyl dostatečně jasnovidný. Nedokázal předpokládat, jak všeobecně a nadšeně bude tato technologie přijata lidmi. Nedokázal si představit, jak by se mohl stát expanzivní prostor virtuální reality, kolik sociálního a osobního prostoru by mohl zahltit.

“Kontrolou komunikace jsou kontrolovány naše myšlenkové pochody a v konečném důsledku povaha společnosti.”

Jak k této situaci došlo? Elektronika, digitální média a jiné technologie transformují způsoby naší komunikace. Kontrolou komunikace jsou kontrolovány naše myšlenkové pochody a v konečném důsledku povaha společnosti. Bradford píše: „Poté, co si uvědomíte, že tato pseudokomunikace představuje ústřední kód odcizení, totalitní diskurz, uvědomíme si, že jeho infrastrukturou a jejím výsledkem je sama masová společnost.“.

Guy Debord pojímá více negativních (a paranoidních) návazností na Společnost spektáklu (Society of the Spectacle). V jeho knize Připomínky ke Společnosti spektáklu (Comments on The Society of the Spectacle) z roku 1988 velmi napravil svůj předchozí pozitivní pohled na potenciál technologií.

V ní tento zakládající člen Situationistů mezinárodních států poznamenal, že „Počítačový binární jazyk je neodolatelným popudem k neustálému a bezvýhradnému přijetí toho, co bylo naprogramováno dle přání někoho jiného a je vstupenkou pro nadčasový zdroj nadřazené, nestranné a celkové logiky.“.

Počítač umožňuje nikdy před tím nevídanou úroveň kontroly. Také automatizuje kontrolu a dělá ji neviditelnou. Uživatelé počítačů mají pocit, že přijímají informace, z nichž mohou vyvodit své vlastní závěry.

Informace je také pozměňována a tvarována matrixem, jímž je přenášena. Pokud je nemalá část našeho života strávena odcizením elektronickými médii, jsou tyto zkušenosti prezentovány módy, jimiž jsou naprogramovány. Tato média (stejně jako veškerá média) jsou zkreslena prezentaci určitého druhu informací. V případě počítačů se toto zdá být ve formě dat, nenapadnutelných komponentech.

Počítače, chytré telefony a elektronická média tvarují společnost a naše očekávání naší interakce se společností. Postihují naše perspektivy a očekávání. Formují nadstavbu společnosti. Toto je důvodem, proč se i ty zdánlivě podvratné myšlenky tak snadno vzkříšují, neboť jsou prezentovány v tomto kontextu. Je nemožné pro kohokoliv z nás věřit v možnost překonání této společnosti.

Je nemožné si představit nadcházející vzpouru, když je podchycena přicházející singularitou (úplnou kontrolou nad světem inteligentními počítači, jíž si přejí transhumanisté jako je Zoltan Istvan).

V raných letech 21. století se někteří z redaktorů dnes zaniklého anarcho-primitivistického časopisu Green Anarchy zúčastnili turné s některými kapelami, aby podpořili svůj časopis. Mimo jiné oznámili, že toto turné by mohlo být jednou z posledních legálních činností skupiny, z čehož vyplývá, že po ruce byla hrozící vzpoura.

Skutečně věřili, že by mohli vést úspěšný boj proti civilizaci? Kdo by dnes věřil v něco tak idealistického a naivního? Sociální válka se dnes stala pojmem pro akademický diskurz, který většinou zaměstnává postgraduální studenty. Nepovažuje se za skutečný boj, jenž může být veden a vyhrán, zejména ne skupinami beztvárných proletářů a intelektuálních vagabundů.

Dokonce i menší akce jsou dnes považovány za absurdní. Před dvaceti a více lety by někdo mohl obhájit zřeknutí se televize. Pak až do nedávné doby by někdo mohl žít bez TV a povzbuzovat ostatní, aby dělali totéž, jako to dělá Jerry Mander v jeho stále cenné knize z roku 1978 Čtyři důvody pro zřeknutí se televize (Four Arguments for the Elimination of Television).

Člověk, který tak poté udělal, by mohl být považován za výstředního, idealistického nebo trochu podivína, ale byla to ještě životaschopná volba. Kdo v dnešní době by si dokonce představil život bez počítače, život bez internetu, život bez mobilního telefonu? Toto je dnes považováno za nenormální diskusi; technologická společnost dělá takovou absenci nemožnou.

Vsadím se, že i Bradford, jehož práce v roce 1980 nabídly první kritiky technologií v rámci anarchistického prostředí, má chytrý telefon. Fifth Estate používá docela high-tech formát publikování svého anarchistického časopisu. Nebudu je nazývat pokrytci, jen tím poukazuji na fakta o našem světě, podmínky společnosti. Já nemám chytrý telefon (nebo jakýkoliv mobilní telefon), nepoužívám sociální média nebo dokonce nemám emailovou adresu.

Někdy chci jen říct, „Vzdávám se“ nebo jen zakřičet „Přiznejte si, co jsme ztratili“. Existují chvíle kdy si myslím, že se celý anarchistický projekt uskutečňuje. Ano, ztratili jsme tuto salvu; čas tomu čelit. Nový světový řád se upevnil svým globalizovaným světem.

Ziguarty byly postavený počítačovým bohům. Kybernetická společnost se stala dokonalou, ale kéž bychom přehlédnuté poražení mohli dostat přes iracionální nespokojenost s totalitou a technokratickou společností.

Nicméně tak je to v mých nejhorších chvílích. Možná, že teď není čas, abychom to všechno vzdali; možná, že je ideální čas, aby nastal odpor.

Technokraté nového světového řádu se spoléhají na mýtus stroje. Možná je na čase odkrýt náš mýtus vzpoury! Musíme věřit v moc úplného odmítnutí všech koncepčních rámců, které omezují naši schopnost vytvořit svět mimo tento megastroj.

Čím více je všudypřítomný a expanzivní totalitní systém, tím schůdněji se šíří. Čím je mocnější, tím více je závislý na všech svých segmentech. Pokud dojde ke kolapsu na jedné straně, bude to rezonující. Představte si úplný kolaps. Přední maoistické strany by byly zcela zbytečné pro boj s touto totalitou a byly by jistě kontraproduktivní.

Namísto toho by individuální mikropolitické intervence mohly tvořit otevřené spiknutí. Frankfurtská škola Herberta Marcuse ukazuje, že se velké odmítnutí stále jeví použitelné pro boj s technokracií. Duch Notinghamského lesa by se mohl vrátit v duchu luddismu!

Král Pára se proměnil v kybernetického faraona, ale megastroj je slabší, než kdy jindy. Má všude slabá místa, roztroušená po celým svým systému.

Nový boj bude jiný, než ty předchozí. Bude to boj proti kontrole matrixu virtuální reality. Bojovníci jsou zde stále, ačkoliv jsou těžko viditelní.

Překlad eseje Jasona Rodgerse, Fifth Estate # 394, Summer 2015